Zaostřit, prosím!

Jakási povídková komediálně-agitační satira. Už to samo o sobě dává tušit malér ale polovina 50.let takové věci přinášela a to nejen ve filmu. Ani tak schopný režisér jako Mac Frič obklopený předními herci několika generací si nedokázal poradit s tímhle zapeklitým zadáním. O satirické hodnotě nehodlám spekulovat ale k smíchu tento film tedy není. Daleko spíš k pláči a ještě víc k zamyšlení.

Agitka jako řemen. Poslední povídka je nej a to ne jen kvůli panu Burianovi. Ten zde však ze svého umění nepředvede zhola nic. Poslední mistrova role v hraném filmu. Druhá povídka je taková pomalá a první v mezích průměru. Celkově dohromady nic moc.

Komedie snažící se být satirickou. Film o ničem, avšak plný velkých českých herců. Těch v podstatě začínajících a těch, kteří se svoji hereckou kariérou končili. Věřím tomu, že ve své době pobavil. I dnes budí úsměv, jehož přičinou však není satira.

Politická atmosféra koncem padesátých let minulého století dodalo filmovém tvůrcům odvahu se pomaloučku vrátit k filmové satiře ohledně společenských a hlavně pracovních poměrů. A tak vznikl tento povídkový film, který se snaží prezentovat projevem sebekritičnosti. Že se to vůbec nepovedlo, muselo být jasné už tehdy. Takže co se týče samotných povídek, jedná se jen o obyčejné úsměvné příběhy s výdobytky dodnes známé, což je snaha dosáhnout své kariéry, pokrytectví a hlavně pracovní ulejvání. To, co je prezentací, s jinak výborným, Ladislavem Peškem, ve snaze povídky spojit, se spíše honosí až neskutečnou trapností. Režisér Martin Frič, který má ve své filmografii plejádu dodnes výborných snímků, se tedy sice, jako vždy, snažil s námětem poprat, ale houby víme, jaký byl nad tím vším stranický dohled. A tak to dopadlo, jak to dopadlo. Nevalně. Nejvíce ale asi potěší účast již nemocného Vlasty Buriana, pro kterého se tímto jednalo o poslední filmovou roli. Pro něj typické energie se vlivem zdravotního stavu sice již nedočkáme, ale svým typickým projevem přesto nezklame. I když už to na druhou stranu také není úplně ono. Na snímku se tedy stále podepsala doba, ale snaha se zase cení. Proto se zřejmě snímek nestal pozapomenutým.