Žena z vrchov

Při včerejším sledování filmu na mě snímek působil jako nechtěná parodie, dost úsměvných scén, což ale dnes je u více starších filmů z tohoto období. Film ukazuje, jak i obyčejná žena ze slovenské vísky může dorůst ke kvalitní politické uvědomělosti, a to ztvrzuje svými skutky, včetně udání vlastního manžela, diverzanta.

Žena z vrchov mě obohatila jenom v tom smyslu, že už teď vím, že ve slovenské kinematografii existovala jistá Jela Lukešová. Jinak je to příběh přesně zapadající do koncepce tvorby padesátých let a zvláště v závěru z toho patos tryská takovými proudy, že se to skoro nedá vydržet.

Socialistická nalejvárna, kdy po relativně zajímavém začátku, kdy rodina vyštípala svoji příbuznou ze statku, do hry vstoupil tajemník a začalo se združstevňovat. Část záběrů odehrávající v noci není vůbec vidět, lidí z vesnice dost a dost, takže občas ztrácel člověk přehled, dobrého člověka, aby v tomto snímku člověk pohledal a kudlu do zad šlo očekávat i od příznivkyně z vlastní strany, když si myslela, že jí předsedkyně družstva pálí za chlapem. Ze začátku to vypadalo jako sonda do lidských charakterů, ale ke konci převýšila politická agitace a to už bylo moc, sakra moc.