Slnko v sieti

„Bylo mi 12 nebo 13 let, když jsem ten film viděl na naší malé černobílé tévé. Kromě jednoho záběru si z toho nic nepamatuju. Vím jen, že tenkrát mi zážitek z toho filmu nedal dlouho spát. Muselo v tom být něco pro mě zcela nového, nečekaného. Těším se na projekci.“ Miroslav Janek. Není vůbec divu, protože dospívající a dojemně bezradná Bela stejně jako Fajolo, procházející epochou mladické rozháranosti, zasáhli svou autenticitou na začátku 60. let každého diváka. Z plátna poprvé zazněl hovorový jazyk promísený specifickým výrazivem tehdejší mladé generace, představitelé obou hrdinů nebyli o deset i více let starší, jak bylo doposud zvykem, a měli neokoukané tváře. To vše ještě umocnilo pocit diváků, že je možné identifikovat se s postavami, po čemž dlouho a marně hladověli. Zhruba ve stejné době vzniklo na Barrandově několik děl obdobných novátorských kvalit, ale Slovák Štefan Uher byl jediný, kdo vystihl senzitivitu mladé generace. Zdena Škapová MFF Karlovy Vary 2016