Keby som mal pušku

Bohužel, to hlasité myšlení přímo nesnáším a tady je to skoro stále. Plus do toho ty představy, člověk neví, co byla skutečnost a co sen. Takže rezultát je pro mne jasný. Hloupý způsob vyprávěná připravil film o čtyřicet bodů z šedesáti, které bych jinak dal.     

Nemohu se zbavit srovnávání s Kachyňovým filmem Ať žije republika z roku 1965. Námět je stejný, končící Druhá světová válka viděna očima dítěte, ale Uher zahrál na trošku mírnější stylizaci než Kachyňa. Představy hlavního hrdiny nedostávají tolik prostoru, jsou víc reálnější, v příběhu je méně tragičnosti ve spojitosti s válkou a více humoru, byť někdy trpkého. I když začátek mě moc neoslovil, posléze se příběh ukotvil a bylo zajímavé vidět i přeměnu "neschopného" otce v otce, kterého mohl hlavní hrdina uznávat na rozdíl od pokryteckého strýce.

Příběh se odehrává během komunistického převratu v roce 1948 a pěkně vykresluje, jak ta zlodějská banda ihned začala konfiskovat majetky továrníků a podnikatelů. Bylo mi z toho vyloženě na blití! Film v době svého vzniku měl zřejmě působit jako ideologický a zatočit s buržoazními přežitky, jeho vyznění je přesně opačné. Štefan Uher to uměl poddat tak, aby komunisti ve filmové výrobě byli spokojeni, přitom je zde vidět, jak ničili vše a každého, kdo se jim znelíbil. Během této události se odehrává zápolení hlavního hrdiny se svou touhou po lásce k dívkám a také, ke komu se vlastně přidá. Na jedné straně továrník, jehož dceru miluje a kterému doučuje syna, na straně druhé partyzán a přítel jeho otce, kterého má moc rád. Úžasná kamera Stanislava Szomolányiho experimentuje s výraznou poetickou stylizací, na svou dobu velmi zvláštní. I když se v některých momentech děj agitce nevyhne, v tomto případě jde ideologie stranou a snímek řadím mezi tak trochu odlišnější pojetí revolučního roku 48, kdy Gottwald nastoluje svoji hrůzovládu.

Časy sa menia. Zatiaľ čo dnes pubertiaci chcú značkové zvršky a spotrebnú elektroniku, ich rovesníci v období druhej svetovej vojny túžili po strelných zbraniach. A nemali v pláne nimi prvoplánovo ohurovať spolužiakov, ale hrdinskými činmi si vyslúžiť trvalejšie uznanie a postavenie v spoločenskej hierarchii. Hlavný hrdina nás detským pohľadom sprevádza po slovenskej dedina v neľahkom období, kedy sa prejavujú charaktery a v snových predstavách demonštruje, ako by v prípade vlastníctva pušky dal veci na správnu mieru, zatočil so zradcami, gardistami aj nemcami, a tým si vyslúžil nehynúcu priazeň nežného pohlavia. Sú tu scény vážne a smutné, ale značný priestor dostávajú aj tie humorné (niekedy až čiernohumorné), najviac ma dostalo detské mudrovanie o Židoch a scéna s mastnými chlebmi. Čiernobiely obraz je pri tomto filme skôr prínosom než negatívom.