Robinsonka

Dnes už je otázkou, zda dnešní filmová veřejnost přijme starosti mladé dívky, která se po smrti své matky stará o svého otce. Dnes její problémy s vařením, praním a dalšími činnostmi spojenými s vedením domácnosti určitě bude připadat dnešním divákům naivní. Ale taková je už celá kniha spisovatelky Marie Majerové. A v té době můj idol Jaroslava Obermayerová, kterou jsem miloval od Souhvězdí panny.

Lze s Curilem souhlasit, protože je i v tomto snímku kkus naivity a jednoduchosti. Na druhé straně je filmové zpracování Robinsonky z roku 1974 dobrým příkladem, že režisér jakým jistě byl Karel Kachyňa, respektoval literární předlohu velmi věrně a důsledně. Krom toho Marie Majerová by asi dnes celou Robinsonku přepracovala do akčnější podoby, aby to vyhovovalo dnešním představám.

Tenhle film je hodně smutný, ale chvílemi se v něm zaleskne střípek radosti a humoru. Meziválečná léta nebyla vůbec snadná, žebráci v ulicích, hospodářská krize, což pocítil i tatínek "robinzonky". Dojemná je scéna, kdy se robinzonka těší na výlet, ale otec musí jet na štaci, neboť každá koruna je dobrá. Karel Kachyňa je pan režisér, jeho filmy Kráva, Městem chodí Mikuláš, Fany, Smrt krásných srnců, Duhová kulička a mnoho jiných, jsou plné lidskosti a tvůrčího filmového řemesla v té nejryzejší a nejlepší podobě. Nějaká cesta v komentáři níže píše cosi o děvčatech, která v tomhle filmu pobíhají v průsvitných šatech po lese a koupají se v řece a je jim vidět na ňadra. Ani jsem se nevšiml, že by jim byla vidět ňadra. Hm asi sem se špatně díval, nebo mi to nepřišlo podstatné, ostatně na dívčích ňadrech není nic uchylného. Možná tím chtěl Kachyňa vyádřit, že hlavní hrdinka se blíží věku dospívání a opouští pomalu věk dětství do věku dospělosti. Tenhle film není o nahatých dívkách, ale o velké dívčí tragédii, kdy robinzonce zemře maminka a to je ta nejhorší noční můra dětí. Maminka je základ pro šťastné dětství a přístav kam se vrací i dospělý. V tomhle filmu se spojily výborní tvůrci i herci. Mistr filmového vyprávění Kachyňa a mistr filmové hudby Liška, vzniklo dílo, které je nesmírně působivé, tklivé, lidské. A vo tom to je

Chvílemi smutný příběh o mladé dívce která si hraje na Robinsona a zakrývá tím smutek na smrt své maminky,žije se svým tátou a touží po věcech které si nemůžou dovolit,jako třeba kolo o kterém pořád sní.