Přátelé na moři

Abych neporušil tradici, mínus 20 za absenci titulků. Zase na druhou stranu, dlužno uznat, že týž snímek s ruským rychlodabingem jsem vzdal po dvaceti minutách. Celý film pak patří do velké kulturní rodiny poznej spřátelenou zemi zábavnou formou. Jestli to byla tato forma, musí posoudit jen děti. Za mne je to totiž takový dost slabý průměr, kterému však musím přiznat několik světlých okamžiků. Nečekal jsem ve filmu pár hezkých písniček. e

Dětský film z konce padesátých let je příběhem těžko uvěřitelným. Hlavní hrdina, coby malý chlapec ve věku, kdy sotva stál na nohou, využije příležitoati a jednomu ruskému tankistovi odcizí rodinnou fotografii. To se stane v době osvobozování Prahy v květnu roku 1945. A poskočíme do současnosti, kdy se píše rok 1958. Náš hrdina je pionýrem a účastní se znalostní soutěže, jak známe naše přátelské státy. A on to nevyhraje. První cenou byla totiž účast v zájezdu do Sovětského svazu, do Oděsy. A tam snad by mohl žít onen tankista z Prahy. Náš hrdina toužil mu tu fotku vrátit, ale v té přihlouplé soutěži vyhrála nějaká holčina. Ta ten úkol, předat foto, za něj převezme. Je to příkladný film o mládeži. Dneska děcka už nemusejí znát informace o našich dnešních přátelských zemích, stačí, když si tyto informace vygooglují. Na filmu je znát, že ta šedesátá léta byla přeci jenom ještě krapet daleko.

Oproti poněkud jednoduššímu a rozjuchanějšímu o rok staršímu bratříčkovi V šest ráno na letišti má tento film přece jen něco víc do sebe. Především je o poznání dramatičtější a dost se tu sází na citovou strunu. Stejným problémem je ovšem jazyková bariéra od poloviny filmu až do konce, zvlášť pro ty z nás, kteří jsme neměli to štěstí, aby nás ve škole učili rusky (i když dost z dialogů se dá docela obstojně porozumět nebo odvodit). Mimo ne příliš optimistického, leč dojemného konce mě zaujal zpěv malého Jirky, zvlášť Večery pod Moskvou. Nikde se mi totiž nepodařilo vypátrat verzi s textem, který zpíval ve filmu. Slabý průměr 50%.