Přežil jsem svou smrt

Tonda Majer přichází do tábora smrti, kde je jediná cesta ven, komínem. Protože se vytahuje, že je komunista, unese 3 pytle cementu, nebo nosí velké kameny v lomu. Po té se dostane za pomoc ruským zajatcům do trestního oddílu. V tu dobu nacisti dostávají na frak u Kurska. Tonda se dostane i ke svému boxu, zdrtí Itala. Protože je chycen s kyselinou a granátem, jeho život se v táboře krátí. Pomohou mu kamarádi, i za cenu nejvyšší. František Peterka ve své asi nejlepší roli. Jiří Sovák mě též velice překvapil ve vážné roli. Menšík se do své role nehodil...

Mimo jiné mi vadilo kecání do děje, naštěstí se tak nedělo moc často. Hodnotil bych o hodně výše, ale spousta nevěrohodností to sráží dost na kolena. Přesto snímek zaujal a považuji jej za kvalitní.

Řadu let jsem nosila v hlavě útržky vzpomínek na muže, zpívajícího na vrcholku skály, která pod ním znenadání vybuchne, na dlouhé, příkré schody, po nichž se s kameny na zádech plouží vysílení lidé i na vojáka s pistolí, který po nich chladnokrevně střílí, ale nedokázala si vzpomenout, kdy a kde jsem to viděla... Teprve díky včerejší repríze filmu Přežil jsem svou smrt, se mi přesně vybavil ten svíravý pocit, jaký jsem při jeho sledování zažila kdysi v dětství.

Syrový příběh z koncetračního tábora, kde se některé postavy objeví a zase ztratí, jak sám zmiňuje hlavní hrdina. Zajímavé role herců, později především komiků - Menšík, Sovák, Peterku si také nepamatuji z vážných rolí. To co dokázal vytvořit Jasný na pouhých 93 minutách, by dnes těžko někdo doháněl.