Vysoká modrá zeď

Naprosto ujetý film mimo realitu z doby normalizace. Naše vzdušné vojsko bylo schopno tak sestřelit nějaký balon emigranta, který se snažil dostat přes rakouské nebo německé hranice. A to teda ne u nás, kde byla NDR. Jak píše Švadrlík: při útěku na západ se začal plazit v pšenici někde u Rokycan.

Propagandistický film pod vší úroveň, ale nevím jak a proč, zkouk jsem ho celý. Filmy bez děje přejíždím, nebo prostě vypnu. Je sice pravda, že jsem jej nesledoval moc pozorně, ale sledoval. Takže ta hvězda jen za to, že jsem to viděl celé. Tak, fírnajs, nevím, jestli ji dávám tvůrcům, nebo sobě. Ale asi tvůrcům, ač nevím čím vlastně zaujali. 201110188918/8920

Po politických událostech roku 1968 se českoslovenští filmaři občas vraceli k budovatelským a oslavným tématům padesátých let a jako obvykle se snažili, aby to vypadalo. Hodně se toho natočilo o pohraniční stráži, ale překvapivě nic o letecké ochraně hranic a právě tímto filmem se dluh napravil. A aby si filmaři nemuseli vymýšlet, použili skutečnou událost z 10. března 1954, kdy se nad Merklínem střetly dvě československé stíhačky MiG-15 a dvě americké F-84 Thunderjet. Filmaři samozřejmě neměli možnost taková americká letadla získat, a tak pro film upravili letouny L-29 Delfín. Aby letecké záběry na plátně vynikly, byla dokonce poprvé použita technologie 70mm filmu. Scénář byl inspirován knihou „Osm a půl výstřelu“ Václava Podzimka, ale bohužel jen okrajově. Československé letectvo se modernizovalo, západní imperialisté stále provokovali a ve velení letectva došlo ke generačnímu střetu mezi zkušeným generálem a mladým politrukem. S takovým námětem by film nemusel být špatný, ale v dobách normalizace si o něčem takovém mohl každý nechat jen zdát. Samotný scénář je prostě katastrofální. A nepomáhá ani občasný lehký humor. Martin Růžek je v roli generála obecně výborný a dá se bez skrupulí říct, že je to opět jeho herecký koncert, ale to je asi tak na celém hereckém pokolení vše. Samozřejmě, že u takového filmu vzbuzují zvědavost letadla a letecké scény. A ať se to někomu líbí, nebo ne, technicky je to skvělé. Jen kdyby takové scény dostaly mnohem více prostoru. Stalinská éra československých padesátých let byla skutečně temnou dobou, a jak je zmíněno už v úvodu, po politických událostech roku 1968 byla snaha se k této éře ve filmech vrátit. O to více však překvapí, že typické vymoženosti týkající se *přátelství se Sovětským svazem* nebyly nijak zvlášť prosazovány. Každopádně i tak měli diváci dostatek rozumu na to, aby tento film nepřijali. Jde tedy o další politický film, který je třeba v dnešní době vnímat s jistým odstupem.

Je to sice očividně těžká propaganda minulého - komárového - režimu. Ovšem peněz měli tvůrci jistě dost. To je vidět. Navíc takový herecký ansábl. Dávám bůra. Víc se k tomu nechci vyjadřovat.