Sarajevský atentát

Po atentátu stačil arcivévoda ještě říct své ženě: "Neumírej, zůstaň naživu pro naše děti." Ve filmu však tento detail chybí.

Když kolona projíždí po třídě Appel v Sarajevu, z davu vystoupí jeden z atentátníků Nedeljko Čabrinović a do auta s arcivévodou a jeho ženou vhodí bombu. Ve filmu ji sám František Ferdinand d'Este pohotově chytí a vyhodí ji mimo vůz, kde bomba exploduje. Ve skutečnosti však bombu z auta vyhodil generál Oskar Potiorek, který cestoval ve stejném voze. Některé zdroje, jako např. wikipedia, dokonce uvádějí, že se bomba sama odrazila od části vozu na chodník.

Film se mi líbí, ale v souvislosti s mým rostoucím zájmem o chorvatskou hudbu jsem až teď zjistil malou "historickou nesrovnalost". V jedné scéně atentátníci sedí v hostinci a jeden z nich, tuším že Nedjeljko Čabrinović (ztvárněný Radošem Bajićem) zpívá s kytarou píseň "Adio mare" v r. 1914. Autor písně Adio mare Vlaho Paljetak však v té době učil na Hvaru a Visu. Do světa umění vstoupil až v roce 1919 jako herec Záhřebského divadla a hudbou se začal zabývat až někdy po r. 1925. Tudíž v r. 1914 byla píseň "Adio mare" ještě v nedohlednu". Nicméně to kvalitám filmu nic neubralo a protože "Adio mare" mám rád, jsem rád, že zazněla i v tomto filnu, i když poněkud časově disproporčně. :-)