Sedmá velmoc

No, ječení jsem si tu užil dost. Hned úvodních dvacet minut. Ječelo („zpívalo“) se venku i vevnitř, a hodně. Bez varování. Takže mi ten úvod celý film zhnusil a díval jsem se jen po očku. Stejně to byla hovězina. Hledal jsem za co dát nějaké to plusové procento, ale asi jsem hledal špatně.

Film už hodně nahlodal zub času a zvuk semtam vynechává. Avšak zde se shodnu s panem Václavem Březinou, že se jedná o hodně nepovedený film. Na druhou stranu se řadí k žánrům, kterého na filmovém plátně v době vzniku bylo jako šafránu. To, že se to nepovedlo, je věc jiná.

Špionážní klasický český snímek z počátku třicátých let, který svým námětem jistojistě budí zvědavost. Při současném pohledu, jak po technické stránce, tak i po stránce scénáristické, však obsahuje nemálo chyb a nepatřičností, ale jako předobraz slavných bondovek funguje dobře. Narážka je hlavně na scény ze zimních hor a lyžovaček, kterými jsou bondovky pověstné. Příběh začne obyčejným, avšak zvláštním, inzerátem v novinách, kterého si všimnou tři mladíci, kteří se zrovna stali majiteli onoho novinového plátku, ve kterém inzerát vyšel. Obsahoval kódy, ty se jim podařilo rozluštit a na česko-německé hranici se tak následně začaly dít věci. Snímek jako svůj první zvukový film natočil herec, scenárista a převážně výrazný režisér němých filmů Přemysl Pražský, pro kterého to bohužel skončilo fiaskem. Diváci film prostě nepřijali a tak se stalo, že sklamaný režisér z neúspěchu s filmovou režii nadobro skončil. Natáčelo se v Krkonoších v zimním období a navíc v noci, což na svou dobu a vlivem dobové techniky určitě nebylo nic jednoduchého. Nakonec, právě na technické stránce filmu je to hodně znát. Námět není špatný a má potenciál, jen je potřeba to do scénáře o něco lépe zpracovat. A rozhodně by stálo za úvahu natočit remake. Takovýto ryze český filmový počin na to rozhodně má.