Skřivánčí píseň

Dočetl jsem se jak to bylo - Jarmila Novotná utíkala z Německa před Hitlerem a po dlouhé době se objevila v Československu. Čeští filmaři se chopili příležitosti a rychle hledali vhodný námět na zfilmování, než zpěvačka zase někam odjede. Byla vybrána divadelní hra J. Kvapila, z hlavní role herečky se stala zpěvačka a film byl na světě. Při takto koncepčním přístupu a rychlosti natočení není divu, že vznikl film celkem o ničem. Z mého pohledu nebyla Novotná nijak dobrou herečkou, jinak je film zaplněn řadou dalších prakticky neznámých tváří včetně nevýrazného Adolfa Horálka v hlavní mužské roli. Přesto k tomu člověk celkově musí přistupovat shovívavě - jde o jediný dochovaný český film světoznámé operní pěvkyně.

Když v obsahu filmu píši, že zaslechne zpěv, míním tím spíše jekot, jako kdyby někdo píchal babu vidličkou mezi žebra. A že si tu toho jekotu divák užije. Takže sledovat s rukou na knoflíku kde se ovládá hlasitost, jinak přijdete o sluch. Film sám o sobě je volovina, prostě červená knihovna. Jenže bez konce.