Slaměný klobouk

Tahle komedie určitě patří k nejlepším filmům Oldřicha Lipského který se s Milošem Macourkem podílel i na scénáři. Kostýmová taškařice plná našich nejlepších herců nemá daleko k dokonalé filmové komedii. Když pomineme představitele hlavních rolí tak září především pan Lipský v roli invalidního strýce Vezinata, Jiří Hrzán jako nevěstin bratranec Bobin, Pavel Landovský coby poručík Emile a celá parta tapetářů (Filipovský, Hlinomaz a Jan Libíček). Celé to má kromě vtipu i lehkost, švih i správnou historickou atmosféru. I po 50 letech se na tenhle film dívá fakt moc dobře.

Kvalitní divadelní předloha z předminulého století je základem úspěchu téhle komedie. I herectví je zde spíše divadelní, nikoli filmové. Ale v těch secesních kulisách to není na škodu a květnatým dialogům divadelní mluva sluší. Dialogy, když se nad nimi zamyslíte, nejsou sice geniální tvorbou, ale ve spojení s výborným neverbálním herectvím všech zúčastněných jsou kouzelné. Jediné, co mě rušilo, byl nahluchlý strýc Lubomíra Lipského. Jeho repliky jsou zhruba od půlky filmu nudné. Před všemi ostatními nutno smeknout klobouk. Třeba slaměný.

Humor slovní s humorem vizuálním s trochou grotesky, no to je něco pro mne. Navíc okořeněno záměnami osob, tím tuplem lepší dle mého soudu.

Tento film řadím mezi naše nejlepší situační a konveruační komedie. Je doslova napěchována skvělými herci a komiky. Každý z nich zapadá do děje a odvádí skvělou práci. Příběh by se skutečně mohl odehrát na divadelním jevišti, zde máme prostor kulis přeci jenom širší.