Stín kapradiny

Já nevím, že z normálního a vděčného tématu musí někdo vždy udělat nějakou debilní psycho studii. Někdy jsem fakt netušil, co je fakt, a co jen vidina. Dvacet procent mínus. Hlavní herci byli naprosto nevýrazní, dalších dvacet mínus. Příběh to byl ovšem zajímavý, i když chudý na zvraty a spád. Musím přiznat, že trošičku nadhodnocuji, protože mi to něco živě připomínalo. Plus panu Macháčkovi, ten tam fakt „seděl“.

Je to typický Vláčilovský film, dokonalý co do formy i obsahu. Myslím, že to byl jedině ve své době Vláčil, kdo takový námět dokázal převost do filmu.

V ranném mládí, když se mnou puberta třískala o zem, jsem se připravoval utéct z domova a skrývat se po lesích :-) Ve své nasranosti na celý svět jsem koketoval i s myšlenkou živit se rozličnými nekalými způsoby. Dva silné zážitky mě přiměly “změnit názor“ ... Kniha Georgese Simenona Muž, který pozoroval noční vlaky a film Stín kapradiny . Z tohoto filmu přímo sálá až fyzicky nesnesitelná bezvýchodnost cesty, na které se oba mladíci ocitli, celá ta bezedná hrůza definitivnosti konce, toho, že jsou na konci slepé uličky a cesta zpět není. Tento film je pro mě naprostý majstrštyk. Prostě Vláčil...