Tam za lesem

Ideologicky natočený válečný film o bitvě na Dukle. Oosbně jsem prošel Dukelský průsmyk v roce 1972 při své prezenční službě v Prešově. Také muzeum a památník ve Svidníku. Při této "exkurzi" nám místní vesničané na Dukle vykládali historky o přechodu průsmyku, už tenkrát mi to připadalo, že to mají naučené nazpaměť, a za bakšiš to vykládají vyděšeným nováčkům z přijímače. Teprve po roce 1989 jsem se dozvěděl pravdu o bitvě na Dukle a o zbytečných obětech našich a slovenských vojáků, kteří šli proti opevněným německým pozicím nedostatečně vybaveni válečnou technikou a třeba i oblečením.

Snímek je zcela poplatný době a tak z každičké vteřiny vyzařuje ideologické vlastenectví, touha po domově a hlavně, a to je ze všeho nejdůležitější, touha po vítězství. Na atmosféře je patrná poetika, ale myšlence celého příběhu to nijak neubírá. Pravě naopak. Vojáci, kteří prošli Dukelským průsmykem prostě musejí nějak vypadat. Byli lidi jako my a ne žádní váleční hrdlořezové. Celkově to tedy není jako běžný válečný snímek, neboť použití oné poetiky vše vrhá do zcela jiné roviny. Napůl válečný, na půl umělecký film, který dnes může posloužit snad už jen pro filmové fajnšmekry. Ostatní bude velice nudit.