Tony, tobě přeskočilo

Šel jsem do toho trochu s obavama, páč mě ve filmech děsně iritujou ječící děti. Ale tohle je náhodou docela roztomilej příběh s moc pěknou kamerou a sympatickou hudbou. Jenže dneska už to moc neosloví, dětský filmy ze šedesátých let strašně zestárly.

Tak oznamuji, že jsem byl u tohoto filmu brutus mimo mísu. Hlava mi hodně dlouho nebrala, že se tam o nic nezajímala sociálka. Až někdy hodně pozdě. Děcka si tam lítají bez dozoru, tedy pokud to byly děcka z děcáku. U filmu jsem se neskutečně nudil. Nebyl ani k smíchu, ani k pláči, ani na pořádné vztekání za promarněný čas. Takhle to dopadne, když k něčemu pustíte dvě ženské najednou. Hlavně že obě nechaly panu Kronerovi cigáro v hubě, když se sklání k malému dítěti. A přitom ostatní tvorba těch dvou paní není zase docela k ničemu. Když jsem to ani po 45 minutách nepobral, vzdal jsem to a koukal jen jedním okem a tiše trpěl.

Tak trochu útok na city, ale ne příliš povedený. O tom, jak čtyři děti z děcáku ke štěstí přišly, když našly domov v chalupě starého Tonyho, ačkoliv ta postrádala veškeré vymoženosti a výdobydky moderní doby. To samozřejmě ale není to nejdůležitější.