Všichni musí být v pyžamu

Tuhle dobu radostného socialismu jsem zažil a nevzpomínám na ni příliš v dobrém. Není to špatný film ale u řady našich komedií jsem se pobavil o dost víc. U mě bohužel toto spojení humoru a práce nějak nefunguje. Navíc je to taky o vážných nemocech a to už mi s humorem vůbec nejde dohromady. Herci byli vesměs dobří ale víc než slušný průměr v tom vidět nedokážu.

Co je v tomhle filmu komického, to fakt nevím. Životní smůla jednoho člověka, který téměř o vše přijde, jeho setkávání a rozhovory s mnohem živějším otcem - jedna deprese vedle druhé.

Komedie Jaroslava Papouška, která mě vždycky pobaví, a prohlásit, že více než jeho Homolkovi, to už je u mě co říct. Nedivím se místním kritikům, kterým film nic neříká, protože zřejmě nezažili dobu socialistického "rozkvětu" a všelijakých zášivek, na které film sedí jako ulitý. Melouchy a vysedávání v hospodě, to byl zřejmě komunistický cíl pracujícího člověka. Přijít do restaurace na oběd, narváno lidmi v montérkách, kteří vydrželi převážně do konce pracovní doby. Samozřejmě snad nejlepší role Františka Husáka, který si to asi opravdu užil. Bohužel větší příležitosti, než u Papouška, Husák v českém filmu nedostal.

Mně se to líbilo, žádné složité kličkování, jednoduchý děj, legrace dosti, herci velmi dobří. Samé plusy do počtu že? No, přece jen to není film, na který bych se mohl dívat i vícekrát.