Za ranních červánků

Knihy. Vzácné knihy. Obrazy věčnosti. Jiskérky, které Bůh rozvál do probuzených hlav.

Mrština: "Je smutno v České zemi. Všechna moc světská i duchovní je v rukou cizinců. Čech je dnes podruhem, nevolníkem a mnohdy i cizincem." Dobrovský: "Kterak to myslíš?" Mrština: "Cizincem je každý, kdo se duchem, srdcem odcizil lidu." Dobrovský: "Odkud to máš?" Mrština: "Z ducha těchto knih a z ducha této země." Dobrovský: "Duch této země už nežije." Mrština: "Kde žije lid, žije i duch. Padnou knížata i vladaři, lid však potrvá. Lid český je jako louka balvany zavalená. Odvalte kameny -- a utlačená, sežloutlá tráva vstane a zazelená se v stéblech nespočetných. Náš národ není mrtev; spí." Dobrovský: "Kdo ho probudí?" Mrština: "Kniha. Duch český žil v lidu, než mu vzali knihu. Světlo zahání tmu. Národ procitne, až osvícenci podají prostému lidu pomocnou ruku." Dobrovský: "Mrštino, promluvil jsi za všechen český lid."

Ty šumavské hory nad lesnatou strání, to jsou pevné svory, ty nás všechny chrání. Dokavad ty hory budou pevně státi, nemusí se nikdo v celých Čechách báti.

Z bouře a deště rodí se jaro. Z utrpení a zápasu rodí se statečný muž. Také bludem docházíme k pravdě. Hledáme často věci malé -- a nalézáme velké.