Horizont události

Ve vesmíru váš křik nikdo neuslyší. Když v roce 1979 s tímto sloganem přišel do kin kanonický Vetřelec (Alien), odstartoval svým úspěchem renesanci subžánru sci-fi hororu. Ten se těšil velké popularitě v Americe 50. let, kdy snímky o zlovolných mimozemšťanech napájela paranoia z východního bloku, případně strach z jaderné katastrofy i rapidně se rozvíjející vědy. S ochladnutím ideologického běsnění a především pak tváří v tvář reálnému závodu o dobytí kosmu přišel žánr o svou hybnou sílu a jeho příspěvky se staly zábavnou výplní nočního vysílání televize. Vetřelec coby čistokrevný horor postavený na psychologických a mytologických archetypech připomněl, že neprobádané dálky mezihvězdného prostoru mohou skrývat hrůzy, které ze Země, kde vědecký pokrok okrajoval sféry tajemna a iracionálna, závratně mizely. Nadcházející dekáda přinesla vedle přímého pokračování Vetřelce a desítek jeho laciných kopírek směřujících na bující videotrh také další dnes ikonické příspěvky, které sci-fi horor ukotvily jako jednu ze stabilních žánrových kategorií, jež se má čile k světu dodnes, jak ukazuje letošní premiéra Život (Life, 2017). Devadesátková produkce Horizont události je sympatická tím, že nijak nezastírá svou brakovost. Vedle šestákové přímočarosti vlastní VHS titulům se chlubí ale také působivými efekty a výpravou i strhujícím formálním rukopisem. Režisér Paul W. S. Anderson, který proslul svými hyperrealistickými videoherními filmy v čele se sérií Resident Evil (2002–2016), za pomoci efektních kamerových kompozic a rychlého střihu proměnil omezené prostředky a několik málo studiových interiérů na pohlcující horskou dráhu vesmírnou archou hrůzy. Na rozdíl od děsu personifikovaného do roztodivných mimozemských tvorů Horizont události kráčí ve šlépějích lovecraftovského absolutního zla dalece přesahujícího malého člověka, které spojuje s prvky groteskně fyzických hororů Cliva Barkera. Jiří Flígl Letní filmová škola Uherské Hradiště 2017