Bláhový sen

Máslový kakanec sladký jako fujblivajz. Už po deseti minutách jsem koukal jen jedním okem a nudil jsem se. Snímek má štěstí, že se tu objevil kriminální motiv, jinak by to ode mne nedostalo ani prd. Takto mohu za něj dát desítku a druhou za muzikálový závěr.

Upřímně musím říct, že tento film tak přetéká naivitou, že je to i na slaďáčky své doby příliš. Tohle vše ale divák rychle filmu odpustí ve chvíli, kdy Nataša Gollová v roli Žofky spustí svou "vyřídilku" a hned je nám příjemnější koukat na jinak zcela banální příběh dívenky, která se toužila stát filmovou hvězdou, ale rozčarování přišlo víc než záhy. Vím, že dlouho jsem zde nemohla najít mladičkou Antonii Hegerlíkovou v její první filmové roli, pronese zde pouze jednu větičku.

Hodně rozpačitá "satira". Naprosto skvělé se tu mísí s naprosto špatným. V jedné chvíli dokonce zaspal zvukař, nestihnuv včas zachytit zvuk dál od popředí... A hodně rozpačití jsou i herci: bloudívají očima ke kameře a jejich projevy jsou často přemrštěné. Nataša Gollová hraje nejméně potřetí touž úlohu po slávě toužící bláhové dívky. Postava nakladatele, který chce vydat "vlastnoruční" paměti vraha, bude o čtvrt století později použita v bláznivé parodii Čtyři vraždy stačí, drahoušku!...

Celkem přiblblá moralita, v níž Nataša Gollová hraje, že neumí hrát, moc jí to nejde, protože to byla dobrá herečka, nicméně svou přítomností to ani moc neoživuje. V popisu filmu v novinách jsem četl, že hlavní hrdinka pozná, že bez talentu se k filmu dostat nemůže. J. A. Holman by asi měl vstát z mrtvých a podívat se na Britney Spears nebo "hvězdy" n@vy. Standartní limonádička...