Sedm let v Tibetu

V roce 1939 se známý rakouský lyžař a horolezec Heinrich Harrer vydal s expedicí zdolat Nanga Parbat. Výprava však není úspěšná. Nejprve se Heinrich zraní na noze mačkou, ale zatají to před ostatními, potom uklouzne Peter, zřítí se ze skály a Heinrich, kterému brání zraněná noha, ho zachrání jen s vypětím všech sil. Vůdce výpravy rozhodne o návratu, což se Heinrichovi nelíbí, ale nakonec se podřídí. Po sestupu jsou členové výpravy zatčeni britskými vojáky. V Evropě totiž vypukla válka a oni jsou jako nepřátelé uvězněni v indickém zajateckém táboře. V poslední chvíli se rozhodne přidat k uprchlíkům, útěk z vězení se podaří, ale okamžitě se od ostatních oddělí. Protlouká se drsnou zemí, krade jídlo, přespává v jeskyních. Když se po čase setká s Peterem, který jako jediný nebyl dopaden, vydají se spolu na obtížnou cestu do Tibetu. S poutníky proniknou až do svatého města Lhasy, kam cizinci nesmějí. Vyhladovělých a zbědovaných mužů se ujme místní velmož. Ubytuje je ve svém domě, a dokonce jim zajistí u regenta povolení k pobytu. Oba jsou okouzleni pohlednou švadlenou Pamou, její přízeň si však získá Peter. Heinrich se chystá zpátky do Rakouska, je však přijat na audienci u dalajlámy. Na jeho prosbu mu postaví kino, stane se jeho učitelem a později také přítelem. Zůstane po jeho boku i ve stále se zhoršující politické situaci, když se v Číně dostanou k moci komunisté a netají se záměry připojit ke své zemi i Tibet. Když pak čínská vojska Tibet napadnou a obsadí, pokusí se zorganizovat dalajlámův útěk. Zdroj: Nova