The Postman - Posel budoucnosti

Osamělý bezejmenný muž se v roce 2013 toylá po válkou zničeném území bývalých Spojených států. V přežívajících a vzájemně izolovaných vesnicích a městech se živí předváděním Shakespearových dramat. Po zavlečení do armády samozvaného diktátora Berthlehema a po následné dramatické dezerci se s pomocí nalezené uniformy vydává za pošťáka, aby si snáze zajistil obživu. Získá tak nečekanou přízeň zdeptaných obyvatel, utiskovaných tyranem. Proti své vůli se totiž jako samozvaný zástupce státní pošty neexistující vlády stane symbolem zaniklých demokratických principů a svobody, národním hrdinou a v posledku i odpůrcem fačisty Berthlehema, vládnoucího pomoci teroru. Muž, jemuž jde dlouhou dobu jen o poklidné přežití, se nevědomky stane legendou a musí se chtě nechtě postavit do čela osvobozeneckého hnutí. Autor/Zdroj: /Cinema Postapokalyptická budoucnost roku 2013. Američané, kteří přežili nukleární válku, živoří v krajině sužované vrtkavým počasím, jež ztratilo svůj odvěký řád čtyř ročních dob. Budoucí Pošťák a spasitel je zatím obyčejným tulákem, který se straní lidí i problémů a do vesnice zavítá zřídka, pouze kvůli doplnění zásob. Na živobytí si poctivě vydělává ochotnickým přednesem Shakespearových dramat. Při jedné z produkcí je vesnice přepadena "armádou" fašistického samozvance Bethlehema. Pošťák je proti své vůli zrekrutován a teprve po čtyřiceti filmových minutách drsného "přijímače" se mu za dramatických okolností podaří prchnout. Aby nezmrzl, vypůjčí si z náhodně nalezené kostry pošťáckou uniformu. Aby nezemřel hlady, tvrdí pak ostražitým obyvatelům městečka Pineview, že je skutečným poštovním úředníkem ve službách obnovené vlády Spojených států. A lidé mu uvěří, protože věřit chtějí. A tak se mladík Ford Lincoln Mercury v návalu vlasteneckého nadšení jmenuje místním poštovním úředníkem a krásná žena Abby zdvořile požádá toho sympatického chlapíka ve státních službách o oplodnění, protože její muž je po válce sterilní. Ostatní obyvatelé získali několik starých nedoručených dopisů ale hlavně to nejcennější, co člověk může mít - naději. Podobné nálady mezi poddanými nemůže Bethlehem trpět a proto spojí honbu za záhadným pošťákem s trestnou výpravou a odstřelem svobodomyslných vyznavačů starých dobrých časů. Nebo manželů příliš krásných dívek. A tak Abby ovdoví, ale dříve než stačí Bethlehem zmobilizovat svou mužnost, podaří se Pošťákovi za velmi dramatických okolností svou pohlednou známou osvobodit. Jeho zranění jsou ale tak vážná, že se společně musejí na několik týdnů stáhnout do opuštěného horského srubu. Mezitím Ford zorganizuje skupinu mladých idealistů, kteří s brašnami naditými korespondencí křižují okolí. Bethlehemovi se tahle svobodná výměna informací vůbec nelíbí... Hned v úvodu přiznávám, že něco takového jsem ještě neviděl. Oscarový režisér Kevin Costner (Tanec s vlky) natočil za nechutnou hromadu peněz skautsky naivní tříhodinový epos, oslavující poštu Spojených států jako jeden z pilířů humanistické civilizace. Film je místy tak špatný, že rozum zůstává stát a nakonec na filmové plátno koukáte se stejným svatým vytržením, jaké obvykle doprovází sledování těch nejlepších velkorozpočtových kousků. "Je tohle vůbec možné?" ptáte se v úžasu (docela jiném než obvykle), když tryskem uhánějící Pošťák obrací koně a přebírá psaní od malého chlapečka stojícího v prachu u kraje cesty. To celé ve zpomaleném záběru a s maminkou šťastně přihlížející ze zápraží. To teda byla síla, říkáte si a někde v podvědomí se vám uhnízdí nepříjemný pocit, že tohle ještě nebyla ta nejpozitivnější nechutnost celého filmu. A skutečně! Costner zpomalenou scénu zúročí v samotném závěru filmu, kdy se divák v němém úžasu snaží neztratit zdravý rozum. Kevin Costner s bezelstností vesnického idiota vytvořil dva nevídané filmové momenty, které by bez sebemenší úpravy dělaly čest sestřihu "To nejlepší z toho nejlepšího z České sody". Zbytek filmu je jen o málo střízlivější a kdyby v něm hrála včelka Mája, byla by jednoznačně jeho nejkomplikovanější postavou. No dobrá, pokud by divák před zhlédnutím filmu prošel dokonalou očistou charakteru, která by odbourala všechny cynicko-ironické bariéry, jež si ve vlastním zájmu vytvořil, mohl by "myšlenkovou čistotu" Costnerova filmu akceptovat. To ovšem rozhodně nelze říci o zjevných nedokonalostech, které jsou neodpustitelné. Viditelně umělý sníh a nepovedená zadní projekce jsou tím nejmenším. Závažnějším problémem je špatné obsazení poloviny hlavních rolí. Will Patton jako Bethlehem se snaží hrát na démonickou strunu fašistického génia průměrnosti, nicméně jeho padouch je pouze průměrný tak, jako on sám je průměrný herec. Kladná postava Ford Lincoln Mercury v podání Larenz Tate je hystericky fanatický fracek, jemuž jsem přál na konci filmu z celého srdce smrt. Vrcholem je zpěvák Tom Petty v malé roličce starosty jedné osady. "Tebe znám, ty jsi byl slavný," pozdraví ho Pošťák. "Ty jsi teď slavnější," kontruje Petty s trapně provinilým úsměvem, který dokáže vyloudit jen přeplacený rikša nebo špatně obsazený neherec. Dalším hřebem do rakve Costnerova filmu je nestylotvorné a dramaturgicky neopodstatněné hračičkování s kamerou. Ta prolétá kolem hlavního hrdiny, stojícího i se svým mezkem na nepřístupném místě horského masivu, který se tyčí nad vyprahlou krajinou, jindy zase narcisně sleduje Costnera šlehaného větrem jak uhání před špatnou zadní projekcí v kabině improvizované lanovky. Oč více energie a vynalézavosti dal režisér do prezentace vlastní osoby, o to méně invence mu zbylo na aranžování masových scén a velmi řídké akce. S tím úzce souvisí i nejhorší z Costnerových režisérských hříchů. Posel budoucnosti je totiž nesmyslně rozvleklý - samotný příběh i myšlenkové poselství by se s přehledem vešly do daleko méně nudné poloviční metráže. Kevin Costner sebestředně a špatně natočil scénář, špatně napsaný podle knihy, která se jako filozofující oslava nenahraditelné hodnoty psaného slova ke zfilmování vůbec nehodí. Učinil tak s plným nasazením a otevřeným srdcem. O to smutnější je pak výsledek jeho snažení. Závěr je nasnadě. Vedle zarytých scifistů a vyznavačů kultovně ulítlých filmů mohu Posla budoucnosti doporučit snad jen zaměstnancům České pošty. Podobné ódy na své povolání se už nikdy v životě nedočkají ani ty nejmladší slečny u přepážek. Možná se budou v hledišti trochu nudit, ale když si vzpomenu, co všechno jsem na poště prožil - dobře jim tak. Autor/Zdroj: Hoffman Tomáš/Cinema