Život - stavba povolena

Snímek německého režiséra Wol]fganga Beckera Život - stavba povolena (přesný překlad původního názvu zní Život je staveniště) přináší dnes málo obvyklý filmový pohled na svět dnešní mládeže. Realisticky popisuje epizody ze života berlínského mladíka Jana Nebela (Nebel = Mlha), který je nespravedlivě odsouzen k vysoké pokutě, vzápětí přijde o místo na jatkách a ještě se dozví, že je možná nakažen AIDS. Jeho smůlu snad vyvažuje setkání s vitální dívkou Verou, do níž se zamiluje. Jejich soužití však není snadné, protože Vera, která je zdánlivým protipólem introvertního Jana skrývá svá tajemstvi. Kromě ústřední dvojice jsou ve filmu exponovány i další výrazné postavy. Bývalý rokenrolový zpěvák Buddy, stále obdivující svůj idol, Buddyho Hollyho, Janova sedmiletá neteř Jenni, pro niž je strýc jediným záchytným bodem, či mladá Řekyně Kristina, která přijela do Německa hledat svého bratra. V duchu názvu hraje důležitou roli atmosféra Berlína, města, jež se po sloučení obou částí proměnilo v obří staveniště. Tvůrci zachycují hrdiny v sychravém počasí a často v noci; nepřítomnost nebe zvýrazňuje jistou depresivitu vyprávění. Bezduchost doby je akcentována i všudypřítomností televize. To vše zčásti odlehčují humorné epizody a životní optimismus, vyzařující z některých postav. Navzdory různým trablům se zdá, že obyčejní hrdinové nakonec najdou svou životní cestu, í když autoři nechávají příběh otevřený. Kromě zmíněného prostředí zaujmou i představiteé hlavních rolí, Jürgen Fogel a Christiane Paulová, či britský herec Ricky Tomlinson, známý ze "sociálních" snímků Kena Loache. Autor/Zdroj: /Filmový přehled Málokterý vztah začíná tím, že při pouliční rvačce dáte omylem do zubů policistům, schováte se v cizí sprše a nakonec jste odsouzeni k zaplacení docela tučné pokuty. Janovi přesně tahle událost přivedla do cesty Věru. Na milostnou romaci je sice už zaděláno, předtím si ale dáme trochu tíživé reality. Jsme v Berlíně a téměř to vypadá, že bychom v civilizované Evropě (rozuměj na západ od Prahy) těžko nalezli bezútěšnější místo pro život. V ulicích můžete dostat vodním dělem, pracovních příležitostí je minimum a kolem krouží restituenti z bývalého spolkového Německa, kteří se nemohou dočkat, až získají zpět svůj majetek a vypudí vás z bytu, který beztak před válkou patřil Židům, jak tvrdí přežitý rockový král Buddy, opouštějící svůj rock_n_rollem nasáklý kutloch. Jan sice žije v malém pokoji v domácnosti své sestry a dokonce se zde těší nekritické náklonosti její sedmileté dcery, přesto jej náhoda kombinovaná se smrtí otce vrhne do společného bytu s nezdolně optimistickým Buddym. K oběma se záhy přidá ještě drobounká Řekyně Kristina, zoufale hledající v ulicích Berlína svého bratra. Možná by z toho všeho nakonec ještě mohlo být docela veselé vyprávění, nebýt Janova podezření, že je HIV pozitivní. Také vztah mezi ním a Věrou, který rychle začal, se přestává zdát ideální a ocitá se v první vážné krizi. Věra nechce ztratit svoji svobodu a Janovi její noční odchody lezou krkem natolik, že se rozhodne dozvědět se víc. Ačkoliv situace vypadá nedobře, nelekejte se, okázalý tísnivý pesimismus se nekoná. Držitel studentského Oscara režisér Wolfgang Becker a scénarista Tom Tykwer neváhali svůj film odlehčit a kromě situačních anekdot (zvláště tu s kuřátkem v tramvaji jsem si zamiloval) dojde občas i na výrazně černý humor. V jejich scénáři se několik dějových linií splétá v jednu způsobem, který přináší stále něco nového a který dlouho nechává postavu Věry zahalenou v pláštíku tajemství, s jehož odhalováním ona sama nijak nepospíchá. Becker a Tykwer napsali příběh o tom, jak těžké je žít ve světě, kde se hroutí sociální a rodinné jistoty. A co víc, jak těžké může být vytvořit si v něm partnerský vztah. Do tvůrčího týmu dokázali získat kvalitní spoluhráče. Role Jana se suverénně zhostil Jürgen Vogel, patřící v Německu k nejpopulárnějším mladým hercům. Pro postavu Věry byste těžko hledali vhodnější představitelku než je sympatická Christiane Paulová. Kvalitní je kamera Martina Kukuly, velmi působivá hudba Jürgena Kneipera (Nebe nad Berlínem, Lisabonský příběh) a Christiana Steyera. Naopak kritiku by snesla možná malinko přetažená stopáž a i náhodných setkání je ve scénáři na město jako je Berlín příliš. To jsou ovšem pouze drobnosti, které dílu neberou nic z jeho poetiky, atmosféry, ani výpovědi. Život - stavba povolena je film přemýšlivý, civilní a německý. Dost důvodů nenechat si jej ujít, stejně jako vyhnout se mu. Záleží jen na úhlu pohledu. Autor/Zdroj: Mise Daniel/Cinema