Vyvolávač deště

Čerstvý absolvent právnické fakulty Rudy Baylor po zmizení svého podvodného zaměstnavatele založí více méně z nezbytí vlastní firmu. Ocitne se tak sám v již dříve rozběhnutém procesu s velkou zdravotní pojišťovnou, která odmítá zaplatit léčbu leukemického mladíka Donnyho Raye Blacka. Proti týmu dobře placených advokátů v čele se zákeřným Leem F. Drummondem může Rudy uplatnit jen svůj cit pro spravedlnost, mizivé zkušenosti a pomoc staršího společníka Decka Shiffleta, jenž sice nesložil advokátskou zkoušku, zato však je otřelým praktikem. Upřímně řečeno, po jednoduchoučké a žánrově nevyhraněné tragikomedii Jack nikdo od Francise Forda Coppoly nic dobrého nečekal. Režisér, který letos 7. dubna slaví pěkné devětapadesátiny, je ovšem chodící reklamou na kariéru typu "jednou jsi dole, jednou nahoře". Úmysl zfilmovat románový bestseller Johna Grishama Coppola proklamoval už delší dobu a netajil se přitom tím, že sice natáčí jen snímky, které něco znamenají pro něho osobně, nicméně že něco dělat musí - a proč by to nemohlo být to, za co jsou mu ve studiu ochotni zaplatit? Vyzbrojen větičkami ve stylu "peníze už v podstatě nepotřebuji a všechny mé sny jsou splněny" a nervy, zocelenými mnohonásobnými finančními i uměleckými krachy, Coppola připravoval svůj nečekaný comeback. Otázka, zda si toho byl vůbec vědom, když odjakživa vyniká tak mizerným odhadem vlastních šancí, patří k těm méně důležitým. Rozhodující je, že po letech natočil film, který si v hollywoodské produkci přirozeně vynucuje pozornost svou zralou solidností a nelacinou efektností. Nemá tak rafinovaně vystavěný scénář jako kdysi Coppolův odpouslouchávací thriller Rozhovor ani navenek neohromuje myšlenkovými ambicemi jako Apokalypsa; nenajdete v něm ani tak oslnivě efektní scény jako v Kmotrovi. Vyvolávač deště je klasicky uměřený, chytrý a jemně ironický film stárnoucího tvůrce, který - na rozdíl od řady svých kolegů z generace Nového Hollywoodu - má ještě co říct. Vynikne to i při srovnání s jinými adaptacemi Grishamových právnických románů, které měly základní problémy s tím, jak přeložit do hollywoodštiny složitý románový děj, jehož dramatické zvraty jsou často založeny jen na bitce paragrafů. Pokud se vám zdál Čas zabíjet příliš hysterický a Nebezpečný klient zase moc ubulený - a zvlášť pokud vám z prvoplánové Firmy utkvěl jen uměle zavilý výraz Toma Cruise a spletitá vzpomínka na Případ Pelikán vám splývá s chaoticky pobíhající Julií Robertsovou - Vyvolávač deště je tady pro vás. Coppola na rozdíl od předchozích grishamovských adaptátorů neobsadil do hlavní role svého soudního dramatu hvězdu, ale nepříliš výrazného, byť sympatického Matta Damona: tak vynikne skutečnost, že v soudní při není hlavní advokát, ale žalující a žalovaná strana. Přesto však příběh táhne právě postava mladého, čerstvě dostudovaného memphiského právníka Rudyho Baylora, na jehož certifikátu o právě složené advokátské zkoušce ještě nestačilo oschnout razítko. To on komentuje svou proměnu z profesionálně neopeřeného holátka v orla práva. Jakkoli komentář bývá ve filmu většinou na obtíž, Rudy zbytečně nežvaní a ponechává volné ruce režisérovi. Když se na začátku objeví zbohatlický velkopodvodnický advokát "Ranař" Stone, který hrdinu ještě během studia využívá jako "vyvolávače deště", shánějícího mu lukrativně vyhlížející případy, vypravěč Rudy mlčí jako ryba: "Ranaře" totiž charakterizuje luxusní kancelář s malými žraloky ve velkém akváriu i samotné obsazení role "kluzkým" Mickeym Rourkem. Když vás do očí praští prsten s marnivě obřím kamenem na "Ranařově" prstě, pochopíte, proč hrdina od svého šéfa při první vhodné příležitosti uteče. Koncentrované Zlo, kterému musí nezkušený Rudy ve svém prvním samostatném případu čelit, se však neodhaluje okázalým vzhledem: reprezentují ho opálení, dobře oblečení starší pánové, znalí všech právních kliček: cyničtí profesionálové každým coulem svých proužkovaných sak. Tím, kým by se Rudy nikdy nechtěl stát, je elegantní prodejný advokát Drummond, který u soudu zastupuje evidentně právem žalovanou zdravotní pojišťovnu Great Benefit (Jon Voight ho hraje, aniž by hnul svou pokerově pomačkanou tváří). Další známý herec, Roy Scheider, je v čestné miniroličce bonvivánského šéfa žalované pojišťovny bez komentáře: jeho postava se k soudu pohrdavě dostaví svědčit v pletené vestě. Soudce je (pochopitelně) černoch. A neodpustí koktajícímu Rudymu, spěšně listujícímu v právnických brožurách, ani ťuk. I když je vlastně na jeho straně. A takhle u Coppoly vypadá ponižované, poplivané Dobro, které plaše usedá na nepohodlnou svědeckou židličku: životem ucouraná a nevkusně oblečená Dot Blacková - zoufalá matka mladíka, který umírá na akutní leukémii, protože mu Great Benefit odmítla zaplatit příslušnou lékařskou péči... Možná si vzpomenete na slavnou stížnost Diane Keatonové, která v Kmotrovi neměla co hrát a tvrdila, že ženy jsou v tomto mužském filmu jen plačky, lomící rukama, když umře nějaký gangster. Pak můžete plně ocenit Coppolův zralý důvtip: ve Vyvolávači deště totiž herečky využívá obdobně - totiž stejně "cynickým", ale zároveň velmi působivým způsobem. Tentokrát jim ovšem jako emocionálním středobodům vyprávění dává spoustu prostoru: ke slovu se dostane ovadlá, lacině vyfintěná slečna Lemanczyková (skvělá Virginia Madsenová), již Great Benefit zneužila a vykopla, i hrdinova věrná a poctivá láska Kelly, původně jen jeden z jeho pojišťovacích případů (oslnivá Claire Danesová se nebojí být ošklivá: hraje Kelly jako "Julii z průjezdu"). Případ sám pro sebe - to je ovšem Rudyho pomocník Deck Schifflet, který sice asi nikdy nesloží advokátskou zkoušku, zato je však expert přes šmejdění v popelnicích, mírné korumpování poroty a jemné falšování důkazů. Deck v (režisérem znamenitě využité) herecké šarži Dannyho DeVita dělá s chutí a v malém to, co dobře oháknuté cynické krysy konají znuděně a ve velkém. Dobru nakonec nedá zvítězit (jen) Rudyho citlivost a profesionální um, ale jedna z Deckových kliček, založených na "Ranařově" pokoutní dobré radě. Není ovšem vůbec jisté, jestli oslavovaný vítěz "případu roku" Rudy Baylor tuhle práci vůbec bude chtít dělat. Existují totiž různé druhy právníků a spousta pokušení, svádějících ze správné cesty. Pokud nějaká správná cesta vůbec existuje. Coppolovi se podařilo natočil vnitřně zatím nejsložitější grishamovský film. Můžete si ho připojit k "jižanským krimidramatům" poslední doby, zpochybňujícím sílu spravedlnosti a důvěru v "ty nahoře" (L.A. - Přísně tajné, Půlnoc v zahradě dobra a zla). Ve Vyvolávači deště je totiž právo jen proměnlivým, lehce zneužitelným i dobře využitelným nástrojem k hledání pravdy. Účel světí protředky, proti všemocnému Zlu se dá postupovat zase jen podvodem. Spravedlnost bývá zobrazována jako dáma se zavázanýma očima a každá výhra je relativní. Ještě, že ve filmu je všechno jinak. Hodnota Coppolova nenapodobitelného klasického stylu, ovívaného ironickými poryvy Bernsteinovy hudby i neustálým atakem realisticky ošuntělých detailů, vyhlíží opravdu trvale. Režisér, o němž se v posledních letech psalo hlavně v souvislosti s produkcí vína z jeho vlastních vinic v Napa Valley, si zaslouží být radostně přičichnut a pozorně vychutnáván: poválen na jazyku a patře, však to znáte... Autor/Zdroj: Prokopová Alena/Cinema