Život v oblouznění

V ateliéru je dusná tvůrčí atmosféra, při které slabší povahy omdlévají, astmatici modrají a ti otrlejší alespoň odcházejí zvracet. Možná tu vzniká nejlepší film, jaký byl kdy natočen, o něco pravděpodobnější je verze, že tenhle slepenec nikdy nedají dohromady - ale jedno je jisté! Dokud budou mít poslední žárovku do dělby, poslední metr filmu a poslední uklidňující cigáro, budou točit a věřit svým snům, bez kterých by byli ničím. „Táta mě nejdřív praštil," deklamuje procítěně dramatická umělkyně Nicole, „a pak mě srazil na zem a pak..." Zadívá se v očekávání scénářem předepsané repliky na svoji obstarožní partnerku, které do té doby dělala retro díru do hlavy. Ale dočká se jen prázdného pohledu šesti předchozími klapkami umlácené umělkyně, do jejíhož momentálního „okna" by se pohodlně vešel celý filmový štáb, jenž tenhle nerovný souboj ducha s hmotou s napětím sleduje a správně tuší, že i tentokrát je to v pytli. „Chmchréh," rozpačitě zablekotá nestorka hereckého týmu Cora, která z omletých paměťových stop už nevydolovala ani slabiku ze scénáře a provinile sklopila oči, protože věděla, že tentokrát to jde za ní. „Stop!" zasípá Nick Reve (takto režisér nízkorozpočtových nezávislých filmů), který netuší, že se z téhle noční můry za chvíli probere do kalné reality, jež ji v mnohém ještě o hodně předčí. Takhle ztěžka se, vážení, rodí filmové umění, které vy pak skousnete jako nějaký hamburger, aniž byste tušili (natož docenili), jak těžké je splácat ho dohromady. Zvuk, kamera, kclapka, akce: Film o filmuje svébytný (byť menšinový) žánr, který si sem tam někdo vystříhne jako potenciální profesionální sebereflexi. A zároveň i jako chuťovku pro nás, vděčné filmové voyeury, kteří se s Billym Wilderem a Glorií Swansonovou rádi touláme po Sunset Boulevardu, ochotně strávíme spolu s Truffautem Americkou noc, cestou se zastavíme na partičku s Altmanovým Hráčem, s Woody Allenem nahlédneme, jak se rodí Celebrity a když se nikdo nebude dívat, naučíme se pár užitečných triků od toho šikuly Eda Wooda. Za jistých okolností může být film o filmu něco jako autoportrét, který nemusí být vždy nutně lichotivý, ale měl by být v zásadě poctivý, ať už pracuje s nadsázkou či metaforou, a vždycky být spíše o nás než o nich. Tom DiCillo píše a točí lehkou rukou inteligentní nízkorozpočtové autorské solitéry, které realizuje s lidmi, ke kterým má stejně blízko jako ke „svým" tématům. Život v oblouznění je jeho třetím režijním a scenáristickým kouskem, jenž naplňuje lidové pořekadlo „do třetice všeho dobrého". O film vpravdě autorský se nejedná pouze proto, že je pod ním DiCillo podepsán jako scenárista i režisér, ale také (a možná především) z toho důvodu, že v něm (jak sám přiznává) reflektoval hodně ze svých vlastních pocitů a filmových zkušeností z frenetické práce na place. Svět filmu v jeho interpretaci osciluje mezi světem Murphyho zákonů, permanentním happeningem a potenciální schizofrenií těch, kteří dokáží snít s otevřenýma očima (ve stylu „basedovky" Steva Buscemiho). Však také má proč a nač vyvalovat oko, když okolo něj střídavě explodují přetížené reflektory a stroj na výrobu kouře, , jednooký" kameraman odbíhá v pravidelných intervalech zvracet, senilně geniální matka se plete do záběrů, seriálový kretén si hraje na hvězdu a trpaslík v modrém se odmítá v lynchovsky červeném pokoji ďábelsky zasmát, protože neví proč... Tenhle situační nářez je navíc komponován v barvě i černobíle, jako realita a sen, které do sebe volně prostupují prostřednictvím geniálně jednoduchých přechodů (viz např. zvukový propojovák pípajícího budíku, který Nickovi definitivně kazí záběr a zároveň ho doma probouzí do dalšího natáčecího dne). S lehkostí průvodce po vlastních prožitých pocitech komponuje DiCillo svůj scénář jako sled tří sekvencí z Nickova životního filmového opusu (scéna psychologická - vzpomínka na tátu, scéna intimní - Nicole a Chad, scéna snová - Nicole, máma a trpaslík). Vypointovaný scénář je pak brilantně dotažen v režijní interpretaci, které hodně pomáhá vstřícný herecký tým v čele s neodolatelným „rejžou" Stevem Buscemim. V kompaktním hereckém miniansámblu se nedá přehlédnout zejména mírně hysterická a v podpaží zajímavě nevyholená Catherine Keenerová (která neodmyslitelně patří ke všem DiCillovým filmům), její civilní manžel Dermot Mulroney, takto Nickův kameraman Wolf (jenž pod drsnou slupkou piráta sedmi moří skrývá citlivou duši Mirka Dušína), či provinční klátič James LeGros (jemuž to za všechny holky nakonec Nick spočítá). Všichni jsou trochu ujetí, všichni poněkud trpí ztrátou integrity všechny si dokážete zamilovat (už dlouho jsem neodcházel z kina s pocitem, že s každým z nich bych si rád zašel na kuželky nebo na panáka). Takže vy, kteří chodíte před filmové plátno jen bezstarostně relaxovat, teď zírejte, jak se na vás jiní nadřou. Ale hlavně za nimi do kina zaskočte, protože tohle je film, který si na komorním domácím videu tolik neužijete. Film, který si je třeba dopřát v atmosféře pospolité spřízněnosti těch, kteří ho s vámi dokáží prožívat. Michal Šobr Cinema 2000/8/69 Autor/Zdroj: Šobr Michal/Cinema Po smutné komedii Život v sedmém nebi (1996) přichází do našich kin se značným zpožděním předcházející snímek originálního filmaře Toma DiCilla s názvem Život v oblouznění (1994), jenž je nápaditou verzí filmu ve filmu. S tímto titulem totiž vzniká v zapadlém ateliéru nízkorozpočtový nezávislý snímek, natáčený nepočetným štábem. V jeho čele je scenárista a režisér Nick Reve, jemuž pomáhá energická asistentka Wanda a kameraman Wolf. Před kamerou se objevují herečka Nicole, ješitný Chad Palomino, trpaslík Tito a koneckonců i sklerotická Nickova matka. Naprostá většina vyprávění se odehrává v ateliéru při natáčeni tři klíčových scén, z nichž dvě se však odvíjejí jen ve snech Nicka a Nicole a třetí je zase pro změnu zachycením snu hlavni hrdinky Nickova filmu (navíc Nickovo příjmení ve francouzštině znamená sen). DiCillo se soustřeďuje na rafinovanou práci s barevným a černobílým materiálem a na zachycení atmosféry, jež provází vznik každého filmu. Ve zkratce popisuje propojené vztahy i charakteristické rysy všech zúčastněných postav od režiséra a herců až po nešikovného mikrofonistu Gese, či upozaděnou skriptku. Každá natáčená scéna (ať ve snech či ve „skutečnosti ") se z různých příčin mnohokrát opakuje, což je hlavním zdrojem komických situací. - Do detailu promyšlený, nenápadný a kultivovaný snímek s vynikajícími výkony Steva Buscemiho a Catherine Keenerové nesporně patří ke špičkovým snímkům, zabývajícím se vznikem filmového díla. Tomáš Bartošek Filmový přehled 2000/9/31 Autor/Zdroj: Bartošek Tomáš/Filmový přehled