Matrix

Za vším hledej Matrix. Programátor Thomas žije tajně druhý život jako obávaný hacker Neo. Série podivných událostí jej přivede k setkání se skupinou lidí vedenou Morpheem. Díky nim je Neo vytažen z falešné reality do skutečného zničeného světa, kde se nepíše rok 1999, nýbrž 2199 a lidstvo vede válku s inteligentními stroji, které samo vytvořilo. Matrix lze považovat za jeden z nejvlivnějších filmů posledních dekád. Reakce Hollywoodu na komerční propad zapříčiněný videoherním průmyslem svádí supermoderním vizuálem. Digitální efekty, jimiž je snímek přeplněn, poukazují na virtualitu světa, ve kterém se příběh odehrává a z nějž se postavy chtějí (nebo jako v případě Cyphera nechtějí) vymanit. Hercům je často vyčítáno, že tu nehrají, nepoužívají mimiku, mimo kung-fu sekvence ani gesta. Dost možná jde o záměr a o ustanovení nového typu herecké akce podmíněné digitálnímu světu. Tvůrci nám nabízejí pravý ekvivalent videoherní postavy – s nadlidskými schopnostmi a nelidskými rysy. Hrdina se umí zastavit ve výskoku, ale ne se usmát. V Matrixu má taková stylizace opodstatnění – tato část příběhu se odehrává ve světě simulovaném, vnuceném lidské mysli, která ho útěšně přijímá. Emblémem filmu se stalo zamrznutí obrazu uprostřed bojových scén, tzv. bullet-time efekt, který Matrix pro Hollywood objevil. Takový druh záběru by měl diváka upozornit, že sleduje něco, co odporuje pravidlům prostředí, které ho obklopuje. Paradoxně však tento pohlcující efekt slouží spíše jako vstupenka do nového světa. Proč mýtit příjemnou existenci, která připomíná mou realitu, jen je o dost zajímavější, ve prospěch budoucnosti v troskách? ptáme se spolu se Cypherem. Fakt, že Matrix ve skutečnosti vypadá jako nekonečný proud zelených znaků, se zapomíná stejně lehce jako jen o málo starší film Alexe Proyase Smrtihlav, jehož příběh (tehdy ještě bratři) Wachowští v podstatě přenesli z jednoho fikčního světa do druhého… Aleš Říman Letní filmová škola Uherské Hradiště 2017