Jackie Brownová

Snímek je považován za vyjádření „dospělého“ Tarantina. Faktem zůstává, že se významně liší od originálního „Pulp Fiction“ a mnozí fanoušci tak zažili zklamání. Režisér zde v násilných scénách neklade důraz na detaily nejspíš proto, že film je ucelené vyprávění podle skutečné události a jde mu především o vystižení charakterů postav a srozumitelnost zápletky... Tarantino je skvělý vypravěč příběhů a „Jackie Brownová“ to jen potvrzuje. Film lehce a příjemně plyne, protkán starými šlágry radiových stanic a slangovými dialogy navazujícími pohodu, která popřává divákovi uvolnění mezi napjatými minutami, zejména v druhé polovině filmu. V té první si zprvu jen oťukáváte, kdo je kdo, čím se zabývá a jakých činů se od něj bude možno nadít. Srozumitelné jsou i pohnutky jednání jednotlivých postav, takže když se naplno rozjede Jackiina akce „kterak bezbolestně přijít k půl milionu dolarů za asistence grázlíka,kterému patří, pod přísným policejním dohledem a ještě z toho vyjít čistá jako lilie“, nemáte šanci v ději zabloudit. Navíc hlavní propletenec je skvěle zpracován z pohledu všech zúčastněných a doplněn časovou informací. Divák nepostrádá humor, napětí, ani tarantinovsky nečekané situace. Tvůrce klasicky nesáhl vedle ani při výběru herců - osvědčený S. L. Jackson, téměř zapomenutá Pam Grierová je v roli Jackie skutečnou pastvou pro oči od okamžiku,kdy se objeví na plátně až po závěrečné titulky. Překvapením je R. De Niro, kterého jsme zvyklí vídat v rolích ambiciózních a nadřazených mužů, zde si střihl pasivního chudáka s nervy na pochodu, přisátého na schopnějšího kolegu, potěšila také B.Fondová. A Robert Foster, který se tak roztomile zamiloval do své klientky, s vizáží strážce národního parku a svým projevem dodával snímku příjemnou starosvětskou atmosféru.