Truman Show

Zvláštní filmová studie poukazující na otázku, jak moc se odlišuje všední život od života prezentující se v televizi. A to nejen o prožívání svého vlastního života, ale také kolik lidí dokáže onen život sledovat. Dokážeme se masově dívat na život jednotlivce stejně tak v realitě, jako prezentovaného na televizních obrazovkách? Když například jdeme po ulici, je nějaký rozdíl v tom, jestli nás přímo sleduje desítky přítomných očí a nebo skrytých kamer přenášející obraz pro tisíce a tisíce očí dalších? Co je vlastně skutečný život? A jak vypadá? Takové odpovědi se snímek snaží zodpovědět a nejen to. Truman Burbank, kterého výtečně ztvárnil Jim Carrey, žije od narození život jako každý jiný a přesto odlišný. A samozřejmě nemá o ničem ani tušení. Jenomže jak se říká, tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne, což jinak řečeno znamená, že nic netrvá věčně a tak jednoho dne dojde k prozření. Vyrovná se s tím po psychické stránce? On ten život před kamerami není takový, jak vypadá, a v podstatě je vše jedna velká lež. Vše je autentické, vše je překrásné, jen někteří lidé jsou najatí komparsisté. Dokonalý svět, jaký si všichni přejeme, ale jen zdánlivý. Tedy nic než klam. Naivní sen o životní idyle se satirickou dojemností a skrytým dramatickým podtextem mezi zábavnými momenty. Něco jako mikrokosmos vytlačující upřímná fakta v předstírané autenticitě. Je to snímek nádherně natočený a plně ukazuje stav věci přesně tak, jaký skutečně je. Ohromná fúze klamavé zábavy ohraničené mediální satirou v rámci odhalování typické životní idyly mezi zdmi vykonstruovaných lží a přetvářek. Svým stylem poukazuje na voyeurismus každého z nás v rámci stále nekončícího trendu nejrůznějších televizních reality show. Nastavuje tak zrcadlo k určité společenské vrstvě, což je správný směr a zcela neopodstatněný. Tohle není zábavný snímek s gumovými obličeji, jak to Jim Carrey umí, ale jde o skutečné sociální téma k zamyšlení.

Nechtěl bych zažít, to co hlavní hrdina v tomto filmu - kažodpádně dobrý nápad na film. I když si myslím, že kdyby tady nehrál Jim Carrey, kdoví jak by to celé dopadlo.

Jim Carrey trochu jinak. není to film na který jsme od něj zvyklý, ale to neznamená že by byl špatný

Tak obskúrne a nereálne, až sa desíte toho, aké pravdivé a možné to skutočne byť môže. Je to morálne? Desivé? Zvrátené? Je to hra na Boha? Je to darovanie šťastia, pretože ten svet za stenou by bol oveľa krutejší? Takto je to obchod, šťastie a pokoj za stratu svojho rozhodovania a stratu súkromia? Natočili to vlastne tak, že fenomén reality šou a jej tvorcovia musia mať z toho filmu zmiešané pocity. Ono sa tu krásne ukazuje tá bizarnosť a akoby voyerizmus, že ľudia sú schopní neustále pozorovať iných, ich šťastie i nešťastie, aj keď je to vlastne hrané. A strácajú záujem o život svoj. A tí najatí herci, čoho sú všetkého schopní a nikdy ich nenapadne, nerobím skutočne niečo zlé? Ono nemôžem sa ale hrať na moralistu, keby mne hodil pod nos niekto milión dolárov, ktovie ako sa zachovám, vtedy ide svedomie a morálka bokom a peniaze majú neskutočnú moc. Celý film bol neskutočne zvláštny a vôbec mi neprišiel ako komédia, skôr ma desil. Z postáv ma fascinovali hlavne dve. Meryl (Laura Lenney) ako jeho fiktívna manželka, ktorá na začiatku hovorí, že je to vlastne jej život a tiež za príplatok ponúka gýčovitým spôsobom rôzne výrobky, navyše ako ovplyvňuje Trumana. Desilo ma to. Druhá postava je Christof (Ed Harris) a jeho zvrátená hra na stvoriteľa. Ako to všetko obhajoval. Ako že môže hocikedy odísť. Ako presviedčal, že je to pre jeho dobro. Možno áno, pretože aj teraz sme manipulovaní, či už médiami, politikmi, vodcami, kazateľmi, autoritami, spoločenskou doktrínou. Zaujímavé by bolo sledovať, ako pokračoval tam vonku, či by sa adapotoval do skutočného surového sveta tam vonku, alebo by jednoducho neuniesol tiahu rozhodovania sa. Jedna vec je istá, originálny námet a skutočne skvelo spracovaný film, kde sa mi nechce veriť, že by to natočili vlastní tí, ktorých kritizuje najviac. A nakoniec, prečo som nedal plný počet, ale ten koniec ma troška zaskočil a príliš som ho nepobral. POZOR, NEČÍTAŤ KTO NEVIDEL! SPOILER! Nerozumiem, prečo ho na tej lodi naprv chcel takmer zabiť, zdôvodnením, že zahráme tú hru dokonca ("videli jeho narodenie, môžu uvidieť aj jeho smrť") a potom ho nechá tak, až dopláva na koniec kulís. Navyše Truman to zobral až príliš v pohode. Z toho konca som bol troška zmätený