Rivers of Babylon

Slovensko-český snímek Rivers of Babylon vznikl podle stejnojmenného bestselleru spisovatele. scenáristy a publicisty Petra Pišťanka. Projekt o bizarním mocenském vzestupu tupého a bezskrupulózního vesničana se na Slovensku setkal s nelibostí oficiálních míst, takže kvůlili různým překážkám (mj. odmítnutí původně schválené finanční podpory z vládou kontrolovaného fondu Pro Slovakia) vznikal šest let. - Režisér Vlado Balco natočil podle scénáře Petra Pišťanka a producenta Mariana Urbana příběh hrubiána Rácze, který začíná jako topič v bratislavském hotelu. Klíčem k jeho vzestupu se stane neklidná doba krátce po listopadu 1989, kdy si nikdo nedovolí dát zpupnému dělníkovi výpovéď. Rácz okamžitě využije příležitost a brzy se vypracuje v nejmocnějšího muže v podniku. Jeden z jeho nových posluhovačů, pasák a vekslák Video-Urban, se stává vypravěčem bossova příběhu... - Uzavřený mikrosvět hotelu je i se svou hierarchií zřetelným podobenstvím o stavu společnosti v zemích východní Evropy po roce 1989. Tvůrci se ovšem k prospěchu věci nesnaží "kritizovat" poměry ve své zemi: soustředili se naopak na groteskní stránku věci. Od hrozíci křečovité komunální satiry, zachraňuje dílo také režisérova vizuální nápaditost (např. scéna bujného souložení v kotelně, odvyprávěná prostřednictvím "reagujících" předmětů). Nejdále zašel ve zvolené stylizaci představitel hlavní role Andrej Hryc, který správně vystihl mytologizující rovinu vyprávění a který s chuti ztělesnil veskrze odporného Rácze jako jakéhosi záporného bohatýra, oplývajícího místy až nadpřirozenými schopnostmi (jen občas mu autoři vycházejí vstříc adekvátně domyšlenými situacemi např. baseballovou pálkou, zlomenou o hrdinovu nezraněnou hlavu, či motivem stodoly, která vzplane po dalším divokém milování). Z tragikomického ladění filmu se naopak vydělují pokusy o třeskutý slapstickový humor, spojené s postavou bývalého estébáka Mozoně (Stano Dančiak). - Peter Pišťanek vydal mezitím pokračování své knihy, a nyní připravuje třetí díl. Někdejší hit skupiny Boney M, podle něhož jsou Pišťankovy romány i Balcův snímek pojmenovány, ve filmu zazní jen v upravené verzi a nehraje významnější roli. Tvůrci spíše pracují s biblickýmii odkazy na pád Babylonu jako na parabolu zobrazovaného dění. Autor/Zdroj: /Filmový přehled Píše se rok 1989, ve střední Evropě se dějí úžasné věci a v bratislavském luxusním hotelu Ambassador se v kotelně ohání lopatou hranatá příšera jménem Rácz. V té pohnuté době, kdy se na náměstích cinkalo klíči, v postranních uličkách se přebarvovaly hubertusy na ten správný nový odstín a osvobození dravci se zkusmo zakousli do prvního tučného sousta, se z vlhkého přítmí hotelové kotelny vynořila Ráczova býčí šíje. S instinktem hyeny, která do té doby žila v polostínu a živila se mršinami, začenichal vitalitou nabitý Rácz svoji příležitost, upustil páru a zavřel pro začátek panstvu v luxusních podlažích topení. První s ním přišla uzavřít výhodný obchod barová tanečnice Silvia a při brutální souloži, kdy explodovaly všechny popelnice v okolí, Rázc rychle poznal jak opojně chutná moc. Ušlápnutí primitivové a bezohloení diktátoři k sobě mají hodně blízko a učenlivý Rácz se vlastní silou bleskově vyklonoval do nemilosrdného predátora, který si nejrychleji a nejlépe osvojil pravidla nové džungle. Ti, kteří jím dřív pohrdali, mu dnes leželi u nohou, snášeli jeho rozmary a sloužili jeho probuzeným choutkám. A on je bezohledně vysával, trestal, ponižoval a udržoval v permanentním strachu o jejich postavení, ukazováček či o život. Ale řečeno slovy unaveného vyprávěče tohoto příběhu: "I ten největší zbabělec, když je zatlačen beznadějně do kouta, může projevit překvapivou odvahu a nečekanou sílu..." Režisér Vladimír Balco, spolu s producentem Marianem Urbanem sáhli po stejnojmenném bestselleru Petera Pišťaneka, a rukou společnou a nerozdílnou vyšili jeho scenáristickou filmovou podobu. Příběh živočišného "Quasimoda z kotelny", ambiciózního Bácze, jehož překotná doba a animální vitalita katapultovaly mezi absolutní elitu nové společnosti, je pojat spíše jako obecněji proklamované podobenství o absolutní moci, zlu a jejich více či méně horlivých přisluhovačích, notorických kolaborantech a příživnících - o zparchantělém lidství, ale také o naději a znovunalezené síle. Co na tom, že v prvním kole vítězí zrůda a zločinec, vždyť tenhle zápas se hraje na více kol a kvůli prvnímu inkasovanému direktu se ještě neháže ručník do ringu! Z proklamovaně neurčitého místa kdesi ve střední Evropě se rychle stává Bratislava, zalidněná typy, s nimiž jsme se v postrevolučních polistopadových letech i v české kinematografii již nejednou setkali. Bývalí estébáci, současní bossové, prostitutky, jež přežijí všechny režimy, pasáci, kšeftaři, vychytralí podnikatelé, přičinliví právníci, bodyguardi i "čističi" jsou ochotni respektovat jen skutečného vůdce smečky. A ten ze sebe právě smyl mour z kotelny, navlékl se do šatů od Armaniho a také se poprvé doopravdy zamiloval. Kaleidoskop postav a situací tvoří spíše mozaiku, nežli lineárně se odvíjející děj, který je více metaforou a mementem nežli příběhem, jak ostatně signalizuje již název snímku. Fyzické dispozice i herecký projev Andreje Hryce jsou dostatečně robustní, aby vám z agresivního Rácze nakočila kopřivka, komorní "ich forma" vypravěče Adyho Hajdu oslovuje i v poněkud mentorských polohách, krásná Babara Kodetová v hodně neukotvené postavě nepolíbené Lenky odehrála to, co jí umožnil scénář, servilní řidič Ďula si s přehledem zajezdil ve slušných autech a Richard Müller jim k tomu rozverně zazpíval transvestitskou barovku, která rozpohybuje i konzervativní bisexuály. Filmy typu Rivers of Babylon vznikají jako umělecká reflexe nemocné doby, která v jistém ohledu stále ještě čeká na to, zda někdo dokončí to, co s baseballovou pálkou načal smutný hrdina tohoto neukončeného příběhu. Žijete-li (jak uvádí prolog filmu) kdesi ve střední Evropě, víte o čem mluvím. Autor/Zdroj: Šobr Michal/Cinema