
Film
Jmenuji se Joe
Další název: My Name is Joe
Žánr: psychologický, drama, romantický, evropská tvorba
Země/rok: Španělsko, Spolková republika Německo, Velká Británie/1998
Délka : 105 minut
Popis a galerie
I ve svém dalším snímku Jmenuji se Joe se režisér Ken Loach věnuje hrdinům z okraje společnosti a jejich bezvýchodné životní situaci. Vypráví tentokrát o osmatřicetiletém nezaměstnaném abstinujícím alkoholikovi Joeovi, jenž se pokusí dostat bývalého narkomana Liama a jeho rodinu ze spárů drogového překupníka. - Joe Kavanagh vede patrně nejhorší fotbalový tým v Glasgowě. Jeho svěřenci jsou nezaměstnaní mladíci, mezi nimiž je i Liam. Ten vychovává čtyřletého synka a pečuje o manželku Sabinu, která je na heroinu. Rodina dluží peníze místnímu drogovému bossovi McGowanovi. Joe se pokusí vyrovnat Liamův a Sabinin dluh tím, že pro překupníka začne dočasně pracovat jako dealer. To však vážně ohrozí nadějný vztah se zdravotnicí Sárou. Události neodvratně spějí k tragickému konci. - Ken Loach dbá na přesvědčivé vyznění filmu, především s pomocí detailního postižení prostředí, jemného humoru (první třetina filmu je vlastně komedií se sociálními motivy a romantickou zápletkou), kontrastujícího se závažností tématu, a s pomocí živočišného hereckého výkonu představitele titulní postavy Petera Mullana. Navzdory tomu příběh a jeho poselství však selhávají kvůli nevrohodnému jednání postav v krizových situacích (Joe odmítne práci pro bosse a poštve jej proti sobě, i když ví, že ve vztahu se Sárou mu to nepomůže).
Autor/Zdroj: /Filmový přehled
V jedné z nejchudších čtvrtí Glasgowa, kde je nejméně polovina obyvatelstva bez práce, se odehrává nový film Kena Loache. Jeho hrdinou je napravený alkoholik Joe, který se živí, jak se dá. Při jednom z melouchů se seznámí se sociální pracovnicí Sarah. Mezi těmito dvěma tolik rozdílnými lidmi začíná vznikat neobvyklý vztah.
Autor/Zdroj: /Cinema
Nemit práci - nevadi. Horší je obejit se bez lásky... a bez panáka k snidani
Joe Kavanagh je v těch nejlepších letech a působí opravdu docela št'astně - pokud to ovšem můžeme tvrdit o chlapíkovi, který je vyléčený alkoholik, strádá osamělostí a nemá práci ani blízkou rodinu. Jediné, čím se Joe může honosit, je právě jen on sám. V sedmatři-ceti si nakonec nestojí zase nejhůř: temné stíny chaotické opilecké minulosti vyměnil za pocti-vou, činorodě spořádanou nudu a ve svém útul-ně pustém bytečku žije monotónně střídmým životem. Už nějaký čas nejede v žádném špina-vém kšeftu, nikomu nic nedluží a ze sociální podpory a příležitostných fušek pro kamarády docela dobře vyžije. Největší rozptýlení Joeovi poskytuje fotbalový tým, slepený z mládenců bez práce a pod jeho vedením si udržující pověst beznadějně nejhoršího mužstva v Glasgow.
Stejně jako dresy nejslavnějších hráčů neudělají z nicneděláním utahaných amatérů bojechtivé, svižné borce, ani z Joea neuděláte víc než jen průměrného hrdinu všedního dne, potácejícího se mezi normální porcí štěstí a normální porcí smůly jen o chlup odhodlaněji než kdokoli jiný. I když... Joe se zpovzdálí stará o jednoho ze svých hráčů, Liama. V tomhle vztahu rozhodně nejde o fotbal - možná spíš o náhradu za syna, kterého Joe nikdy neměl. Liam je vyléčený narkoman, ale všechny jeho pokusy o normální život hatí jeho partnerka Sabine: ta kašle na jejich malého syna a přenechává péči o něj Liamovi, naplno jede v drogách a přivydělává si na ně jako šlapka. Doktor, který Sabine dosud měl v péči, má jen jedny nervy, a mladé rodině v nouzi nemůže příliš pomoci ani profesionálně soucitná sociální pracovnice Sarah Downieová.
Právě zájem o Liama ovšem spojí Joea a Sarah. Vypadá to skoro tak, jako by láska na první pohled neexistovala jen v amerických filmech. Dva sociálně rozdílní, ale vnitřně podobně osamělí lidé v nejlepších letech, už dávno odblanění od romantických iluzí a přece si udržující chuť do života, vklouznou do milostného vztahu jako do galoší za deštivého pondělí. To, že spolu budou hrát na rovinu, je bez diskuse: oba se k tomuhle vztahu protrpěli skrz ledajaké (i vlastní) křivárny. Může ovšem vůbec v tomhle šedivém, zoufalém světě existovat takový vzác-ně vyrovnaný, málem romantický anti-iluzivní vztah? Může - pokud ovšem Joe i Sarah vydrží jednat na rovinu. Jenže Liam se vinou Sabine zapletl s místním gangsterem McGowanem a jestli se do toho Joe nevloží, bude s rodinou konec. Takže Joe přijme jednu malou, ale špina-vou fušku... 0 normální porci štěstí a normální porci smůly už nemůže být ani řeč, na hrdinu se zoufalství nabaluje se shakespearovskou osudovostí: každý jeho pokus o dobrý skutek je po zásluze potrestán, Sarah mu uniká a Liam je na tom hůř něž předtím. Není divu, že Joe spol-ku anonymních alkoholiků najednou nemůže přijít na jméno...
Režisér Ken Loach pokračuje v kritickém la-dění svých předchozích snímků (Lůza, Země a svoboda...) a zároveň přidává spodní, temně pesimistický tón k mnohohlasu nového britské-ho (a evropského) "sociálního" filmu. Příběh, který začíná a docela dlouho pokračuje jako úsměvná a svěží komedie, se s neochvějnou osudovostí boří skrz tenký led třpytivě nezávaz-né zábavy do temných bahnitých hlubin anti-hollywoodské tragédie. Naděje na přiměřený happy end se rychle rozplývá a Joeovi už ne-zbývá ani to, co mu dosud jedině opravdu patři-lo - jeho jméno. Sám pro sebe bude už vždycky prostě "normálním parchantem". A kdo se na to všechno dívá, nepřipadá si o mnoho líp...
Musíme ovšem zvažovat, jestli za Joeovu tra-gédii může thatcherovský politický pragmatis-mus 80. let nebo děravá sociální záchranná síť v dnešní Británii (tak nějak to Loach patrně myslel). Můžeme ovšem uvažovat i o tom, že na vině je zlovolná fatální náhoda, jež hrdinovi nedopřeje víc než jen pár krátkých okamžiků harmonie. Když se ovšem začneme užírat otáz-kou, kdy vlastně Joe udělal první chybu a upo-zornil tak na sebe vyhládlé honící psy osudu, jen si prohloubíme vlastní morální kocovinu. Zlý osud na hrdinu poštval sám režisér, který se neřídí realistickou logikou, ale rozhodnutím obratně vyloučit z Joeova příběhu jakoukoli příznivou šanci. 0 realismu ve smyslu nějakého souznění se skutečností proto nemůže být ani řeč: Loach natočil film stejně nerealistický jako jsou hollywoodské vyprávěnky, na nichž odmítá být závislý. Při sledování filmu Jmenuji se Joe
jsme jako diváci nakonec stejně manipulováni jako při pokoukání na Pretty Woman ...
Taková vyspekulovanost ovšem nic nemění na tom, že Loachův snímek se nejspíš dotýká skutečných frustrací britských nezaměstnaných, a především na tom, že působí jako autorsky vzácně vyvážené dílo. Jmenuji se Joe navíc přes všechnu beznaděj navíc náznak světlého výcho-diska právě v postavě osudem stíhaného hlav-ního hrdiny, s oslnivou přirozeností zahraného Peterem Mulanem. Díky Loachovi - a určitě na-vzdory jeho úmyslům - se našinci navíc naskýtá pohled do úžasného světa sociálních jistot, kde je nezaměstnanost něčím stejně přirozeným ja-ko práce a kde může jeden čiperný, neškaro-hlídský nezaměstnaný chlapík prožít docela bla-hobytně poklidný život. Pokud se ovšem stará jen sám o sebe... - a v tom je právě ten háček.
Autor/Zdroj: Prokopová Alena/Cinema
Dodatečné informace
Původní název:
My Name is Joe
Ostatní názvy:
Mein Name ist Joe
Premiéra:
Distributor:
CinemArt CZ
Země původu:
Španělsko, Spolková republika Německo, Velká Británie
Rozpočet:
—
Osobnosti
Herci

Peter Mullan
hraje: Joe Kavanagh
Věk ve filmu: 39
Současný věk: 65
Národnost: skotská
Místo narození: Peterhead, Grampian, Skotsko



Tvůrci

Ken Loach
režie
Věk ve filmu: 63
Současný věk: 89
Národnost: anglická
Místo narození: Nuneaton, Warwickshire, Anglie


Barry Ackroyd
kamera
Věk ve filmu: 45
Současný věk: 71
Národnost: anglická
Místo narození: Oldham, Lancashire, Anglie

George Fenton
hudba
Věk ve filmu: 48
Současný věk: 74
Národnost: anglická
Místo narození: Londýn , Anglie