Velká červená jednička

Na filmu si já právě cením to, že nelíčí velké válečné operace a ofenzívy, ale zaměřuje se na jednu malou jednotku odstřelovačů. Ta prochází válkou během různých válečných operací a divák může sledovat psychologii postav, která se mění. Proto oželím velkolepé válečné scény a věnuju se hereckému umění Lee Marvina a umění zkušeného režiséra Samuela Fullera.

Dávám 40% a to ze slušnosti k válečným filmům.Jinak špatně téměř vše-dialogy,scény,děj,prostě né moc reálné,chvílemi nezajímavé a ty moudra a namachrovaný řeči,viděl jsem tento film vícekrát a tenkrát my vadil méně.Znovu již né!!

Velmi podceňovaný válečný film, který svoji sílu ukázal až ve své vydané prodloužené verzi. Po celý příběh se řeší jedna zásadní v podstatě filozofická věc. Voják nepřítele vraždí nebo zabijí? Je tu jeden takový, který se s tím nějak nemůže smířit, ale to jen do chvíle, dokud v Československu po osvobození koncentračního tábora nespatří obsah kotlů. Do té doby je tu pro diváka scén poukazujících na rozdíl více než dost. Jen to správně uchopit. Příběh sleduje jednotku označenou červenou jedničkou postupující frontou ze Severní Afriky přes Itálii, Francii, Německa až do Československa. Ukazuje válečný realismus v celé své absurdnosti a nahotě. Příběh jako celek by se mohl vlastně zdát jako povídkový. Každý příběh z určité země či z určitého bojiště. Svým zpracováním se jedná zcela o odlišný protiválečný film, než na jaký jsme zvyklí. Tady nejde o ohromné válečné scény, ale poukazuje se na zamyšlení se nad celou takovouto problematikou. Postava seržanta v podání Lee Marvina k tomu velmi napomáhá. A takových filmů je rapidně málo.

Jsem fanoušek válečných filmů, ale tento stačí vidět jednou. Těžko říct, co si o něm mám myslet.Připadalo mi to takové moc "lehké".Všechno jim až moc dobře vycházelo.Snad jen ten konec se mi celkem líbil.Už se k tomu vracet nebudu.