Dr. Dolittle

John Dolittle byl už od dětství trochu jiný, než jeho vrstevníci. John si totiž povídal se svým psem. Děti občas dělávají divné věci, ale když začal synek zdravit hosty tím, že jim očuchával zadek, dospěli rodiče k názoru, že je potřeba něco dělat. Někdo by se uchýlil k pořádnému výprasku, jiný k dětského psychiatrovi, Dolittlovi se pak obrátili k autoritě nejvyšší: Zavolali na Johna exorcistu. Situace samozřejmě nemohla skončit jinak než katastrofou - exorcista dítětem třásl jako oslíčkem, věrný pes se na domnělého vetřelce vrhl s dobrým úmyslem zachránit kamaráda před jistou smrtí a za pár okamžiků už si nešťastné zvíře odvážel ras. Jedno (pochybné) pozitivum však celá akce přece jen přinesla: John získal intenzivní trauma a podvědomě se zařekl, že už žádným zvířatům rozumět nebude. A fungovalo to. Až do chvíle, kdy coby úspěšný lékař a hlava rodiny jel liduprázdnou ulicí a porazil psa. A ten pes mu vynadal. Lidským hlasem. Dospělý John Dolittle je jedním ze šéflékařů jisté nejmenované sanfranciské nemocnice a zejména jeho osoba je klíčová při chystané finanční transakci, na které závisí budoucnost nemocnice. Když se pak zdá, že přišel o rozum ("Johne, přestaň si povídat se zvířaty, jinak nám ty zatracený čtyři milióny nedají!"), události začnou nabírat rychlý spád. Doktorova dobrá pověst i rodinný život jsou v ohrožení a pokud má všechno dobře dopadnout, musí doktor, ať chce nebo ne, hledat spojence mezi faunou a znovu osvěžit své animální komunikační schopnosti... Musím upozornit, že Eddie Murphy není zrovna moje krevní skupina a jeho akční komedie se mi líbí spíš proto, že jsou akční než proto, že jsou to komedie. Film Dr. Dolittle komedií je, akčním filmem nikoli. Ale komedií až překvapivě vydařenou, alespoň pro mne. A to přinejmenším ze dvou důvodů. Expozice je, mírně řečeno, poněkud unylá. Většina diváků totiž od začátku ví, v čem bude pointa filmu, a nemůže se dočkat, kdy už začne všechna ta havěť mluvit. Ale až se dočká, tak nebude litovat. Ona ta zvířátka - a hlavně jejich hlášky - jsou totiž opravdu k sežrání. A jsme u toho - hlavním tahounem filmu Dr. Dolittle totiž není Eddie Murphy/Dr. Dolittle, ale právě ona zvířátka (mimochodem, pamatujete film Pan doktor a jeho zvířátka, jehož remakem Dolittle je?), respektive scenáristé Nat Mauldin a Larry Levin, kteří ty hlášky pro ně napsali. Film díky nim udržuje příjemně rozechvělou bránici a divák si odpočine právě jen na tak dlouho, aby se stačil nadechnout na další várku. Trošku diskutabilní je možná přílišná hrubozrnnost některých vtipů (Ovce: "Doktore, hrozně mě bolí zadek."), ale většinou film nevybočuje z mezí zábavy, nazývané "rodinná". Druhým kladem pak je jméno režisérky Betty Thomasové, která spáchala mj. komedii Soukromé neřesti, a jejíž výkon je v rámci žánru účelový, neexhibuje a zvířátka se jí podařilo srovnat pěkně do latě. V tom jí ovšem výrazně pomohli trikoví experti, kteří mazlíčky "rezehráli" podle jejích představ. Dá rozum, že scéna, ve které spolu vede komplikované dialogy deset zvířat (včetně tygra a koně) a jeden Murphy, nebyla natáčena naživo. Ale pokud tomu chcete věřit, není to - díky skvělé práci trikařů - nijak těžké. Do latě je úspěšně srovnán také Eddie Murphy, který omezuje ztřeštěnost na minimum a znovu se ukazuje, že když je patřičně kočírován, je schopen nejen estrádních exhibicí, ale také výkonu, který se dá označit přídomkem "herecký". Ale Oscar z toho pochopitelně nekouká. Ze sekundujících stojí za zmínku pouze symptaticky civilní král vedlejších rolí, dobromyslný Oliver Platt (Disneyovi Tři mušketýři, Neslušný návrh). Všichni ostatní jsou víceméně křoví. A víc na Dr. Dolittlovi není co rozpitvávat. Podobně jako třeba Flubber přišel s živým slizem a pospojoval jeho úžasné výkony humorem Robina Williamse do chatrného děje, Dr. Dolittle dosáhl téhož prostřednitvím zvířat (a jejich hlášek) a Eddieho Murphyho. Pokud máte po ruce nějaké to malé děcko, kterému chcete udělat radost a sebe příliš nezprudit, bez obav se seberte a vyražte do biografu na Dr. Dolittla. Minimálně kvůli zvířecímu "organizovanému protestu" (Holub: "Táhněte, prasata!" Prase: "Cože?" Holub: "Myslel jsem policajty!") to stojí za to. A ještě poznámka: Pokud máte panickou hrůzu z českého dabingu, budete možná tentokrát Pavlem Trávníčkem (Dr. Dolittle) a hlasy zvířat celkem příjemně překvapeni. Cinema