Hořící sníh

Jedna bitva vytržená z celé války, kdy umírají lidé ve zdánlivě nedůležitém boji a ti co přežijí, poděkování od generála vyznamenáním jistě každého potěší a zahřeje ikdyž kolem hoří sníh...

Film s hlubším podtextem. Dnes jde o film jen výslovně sběratelský, neboť je dost lidí, kteří by nad jeho uvedením na příklad v televizi, doslova ohrnovali nos.

Obrana Stalingradu byla ztvárněna nesčetněkrát. Kvalitně, děsuplně, ideologicky. Tento snímek patří mezi ty kvalitní. Realistické bitvy byli již dávno samozřejmostí. Megalomanská výprava a velké množství vyobrazených vojáků je to, co na takových filmech vždy uchvacovalo. Vždy to vypadalo jako přímé dobové záběry. Tady však šlo i o vojáka. O jeho pocity s oné hrůzy, o jeho psychiku, o jeho poslání. Jedinou slabinou jsou poněkud ponuré dialogy. A nebo opravdu takhle sověti mluvili? Každopádně některé sovětské válečné filmy měli ohromný potenciál vyobrazit onu hrůzu na bojišti. Za jakých (zde velmi mrazivých) podmínek se muselo bojovat. Tento vydařený snímek by měl patřit mezi (v uvozovkách) ty ceněné.

Voják je jen bezvýznamné a postradatelné kolečko v děsivé mašinerii války. Ale i to kolečko má své touhy, sny a svůj život. A svůj boj. Velmi dobře a až mrazivě natočeno.