Volavka

Vpsychoíogickém kriminálním dramatu Volavka se renomovaný Bertrand Tavernier vrací ke stylu "pouličního realismu", jejž uplatnil např. ve svém snímku z roku 1992 s názvem L 627. Tématem kriminality mládeže se často zabývají moralistní kritici společnosti; v centru jejich pozornosti ptají "bezdůvodné" vraždy při jejichž líčení se mohou opřít o skutečné události (viz např. velmi podobný slovenský Hazard). Tavernier se inspiroval případem devatenáctiletého Laurenta Hattaba a jeho jednadvacetiletého přítele Jeana-Rémyho Sarrauda, kteří s přispěním své společnice, osmnáctileté Valérie Subraové, spáchali v roce 1984 dvě brutální loupežné vraždy. Změnil jména a některé okolnosti činům zvýraznil však sociální zázemí postav i možné příčiny jejich jednání. - Trojice mladých Pařížanů, prodavačka Nathalie, její přítel Eric a jeho kamarád Bruno, sní o odjezdu do Ameriky, kde by mohli svobodně žít a podnikat. Ve svých naivních představách se udržují čtením obrázkových časopisů a sledováním amerických filmů na videu; vše francouzské považují za špatné. Na cestu do "zaslíbené země" však nemají peníze; mladíci jsou bez práce, bydlí v Nathaliině bytě a žiji z podpory a z občasného "přilešiení" Ericových movitých příbuzných. Rozhodnou se využít adresáře, do něhož si Nathalie zaznamenává adresy bohatých vlivných mužů; seznamuje se s nimi v baru a doufá, že jí některý z nich dopomůže k vysněné herecké dráze. Dívka se má stát "volavkou", která se dá pozvatz do bytu oběti a která otevře dveře svým komplicům-zlodějům. Mladíci zprvu nemají v úmyslu zabíjet, ale pak podlehnou panice a zlosti a své oběti mučí a surově zabíjejí: ze dvou vytipovaných a přepadených mužů totiž ani jeden nemá v bytě větší částku. Po dvou vraždách však už naivní mladí zločinci nemají šanci uniknout zatčení. - Tavernier líčí své hrdiny jako oběti konzumní společnosti, jež nemají ponětí o dobru a zlu a jež postrádají otcovskou autoritu. Mladí vrazi žijí ve vysněném světě a dosah svých skutků nechtějí vidět. Sociálně slabší sirotek Bruno je potom ve vleku svých kamarádů, pocházejících z "dobrých" rodin. Tvůrce své postavy neodsuzuje, avšak dbá o to, aby jejich oběti byly vylíčeny sympaticky; prostřednictvím navenek nezaujatého příběhu obviňuje společnost blahobytu, jež se zhlédla v americké popkultuře. Právě tezovitost je zajímavému snímku na škodu (např. násilí v kinematografii zde zastupuje netypická a nepříliš drsná Zjizvená tvář Briana De Palmy). Ve filmu zaujmou vynikající herecké výkony (talentovanou Marii Gillainovou známe z komedie Táta nebo milenec?). - Volavka získala na 45. MFF v Berlíně 1995 Zlatého berlínského medvěda. Autor/Zdroj: /Filmový přehled