Charakter

Debut scenáristy a režiséra Mika van Diema Charakter evokuje prostřednictvím střetu dvou vyhraněných osobností, syna a otce, dusivou atmosféru sociálního napětí dvacátých let. Historické psychologické drama s kriminálními prvky (a místy i s jemným náznakem humoru) sice nezapře svůj původ v literární předloze (dílech prozaika Ferdinanda Bordewijka), zároveň však upoutá originálně zachycenou atmosférou chudé přístavní čtvrti a působivým ztvárněním životních osurů protagonistů. - Mladý advokát Jacob Katadreuffe je obviněn z vraždy obávaného a nenáviděného exekutora Dreverhavena. Před policejními inspektory vypráví svůj příběh. Dreverhaven byl jeho otec, jenž zpovzdálí zákeřně ovlivňoval jeho život. Všemocný muž se tak mstil jeho matce Jobě, která jej odmítla. Navzdory útrapám (ale možná právě díky jim) se Jacob vypracoval na dobré místo a vystudoval práva. Kvůli ctižádosti, vybuzené střetem s nenáviděnýrn otcern, však ztratil svou jedinou životní lásku. Dreverhaven neunesl synův vzestup ani jeho odpor a spáchal sebevraždu... - Na pozadí temných reálů dělnických čtvrtí, zahlcených nevlídným počasím budují tvůrci příběh s antickými ozvuky a s kafkovským nádechem. Opírají se o vynikající herecké výkony; jež dodávají zvláštní plasticitu ostře řezaným charakterům. - Úspéšný snímek se natáčel v Nizozemsku, Belgii, Německu a Polsku. Je prvním titulem naší nové distribuční společností Sunfilm a zřetelně naplňuje její ambice: oživit českou distribuci umělecky kvalitními filmy. Autor/Zdroj: /Filmový přehled Zdá se, že se mu hřmotný temný Dreverhaven, noční můra jeho poznamenaného života, bude škodolibě vysmívat i po své smrti. Ostatně dělal to s chutí celý život. Útočil nečekaně, se zákeřností vypasených krys, kterým se daří v kanálech chudinských přístavních činžáků, jež bezcitně ovládal. Ale odolný parchant Katadreuffe, zocelený urážkami svých šťastnějších vrstevníků, pouličními půtkami o ztracenou čest a zarputilým mlčením své patologicky stoické matky, se vzepřel a vyzval tohoto obchodního žraloka, neúprosného soudního vykonavatele a takto i svého biologického otce, na nerovný souboj. Teď stojí nad jeho mrtvolou, na rukou má jeho zkaženou krev a na duši příběh nenávistné lásky (či láskyplné nenávisti?), který vypráví policejnímu vyšetřovateli. A z polostínu vzpomínek se pomalu vynořují siluety otce a syna, zaklesnuté ve smrtelném klinči, který bez ohledu na to, kdo přežije, nemá jasného vítěze. Ve svém veleúspěšném dlouhometrážním debutu (Oscar za nejlepší zahraniční film roku 1997 a Cena publika na MFF v Cannes 1997) jakoby holandský režisér Mike van Diem vzdával hold technice šerosvitu, kterou odkoukal od starých holandských mistrů. V těchto temně hořkých tóninách prožívá Rotterdam předválečnou krizi, spolu se stigmatizovanými protagonisty Bordewijkových novel, jež se staly literárním východiskem scénáře. Formou volného sledu retro flashbacků je malován téměř klinický obraz anatomie nenaplněných vztahů a citů, fatálně oscilujících na subtilní hraně lásky a nenávisti. Příběh není zalidněn mnoha nosnými postavami, ale těch několik rozhodujících má (s jistou nadsázkou řečeno) postmoderně antický rozměr. Kdybychom je považovali za běžný standard obyvatel holandského přístavu, byl by Rotterdam aglomerací morbidů, podivínů a hodně pokroucených charakterů. Jakoby vystřižen z encyklopedie německých expresionistů poletuje na scéně v černé peleríně zloduch Dreverhaven, sadisticky srážející svého levobočka znovu a znovu do kolen, masochisticky provokující týrané davy a bezmocně nabízející svou ruku služce, která porodila jeho syna. Belgický veterán Jan Decleir v této robustně temné postavě prostě není k přehlédnutí a jeho poněkud rustikálně divadelní projev kupodivu spíše umocňuje věrohodnost obludného charakteru, který nese na svých bedrech. Jeho deviantní geny ale probleskují i ve zdánlivě čistém charakteru jeho pracovitého syna Katadreuffea, posedlého touhou stát se právníkem a dokázat tak sobě, světu, ale především úskočně útočícímu otčímovi, že na něj má. A tak, ve jménu téhle ušlechtilé obsese, cílevědomě zpřehází hierarchii svých hodnot tak, že přichází o svoji první a poslední lásku Lornu (zjevně nejnormálnější postavu téhle ujeté sešlosti). Třetím vrcholem patologického trojúhelníku je jeho matka Joba, trpící hrdou nezávislostí a nemluvností. Kromě jediné noci, kdy byl Katadreuffe zplozen, už nedala Dreverhavenovi (ani nikomu jinému) nikdy nic jiného. Van Diem dobře ví, že charaktery se tříbí v konfliktech a k očistné katarzi často dochází v krvavé lázni. A v tomto duchu vede své figury k pointě, kde se jednotlivé fragmenty tohoto existenciálního dramatu spojí do výsledné (i když poněkud pracně vykonstruované) skládačky. Holandský import s oscarovou vinětou se v naší distribuci nevyskytuje často. Jako evropskou zajímavost bych si ho na vašem místě dopřál. Autor/Zdroj: Šobr Michal/Cinema