Kruh

Raději bez delšího komentáře k obsahu. Pan Pecha má ode mne dvacku. 20191108 6953/7155 */2 s.u.

...mám totiž pocit, že jakmile se v režisérské kolonce objeví jméno téhle paní režisérky, tak ten film bude nějakým způsobem protivný. Zatím mě všechna její "díla" o tom přesvědčují. Když si vzpomenu na Rozmarýny a to příšerné: "Kdy už pojedeme na ten ostrov?", mám husí kůži. Její filmy jsou divné. Ano, to je nejlepší vyjádření, jsou divné, působí nedětsky a dost trapně. Příběh Fanynky, která utrpí zranění, se sice tváří psychologicky, ve skutečnosti je to totální nuda, s příšerným postsynchronem, předabovanou holčičkou v hlavní roli a naprosto kýčovitým závěrem. Viděla jsem jednou a to s totálním sebezapřením. Tvorbě Plívové - Šimkové se asi radši budu obloukem vyhýbat.

tak tohle je podle mně dosti ubohé určitě tento film má své fanoušky to jo dobré obsazení to uznávám ale jinak nic

Poslední film Věry Plívové-Šimkové a Drahomíry Králové. Režisérku Plívovou mám odjakživa rád, její filmy mají duši a vždycky nějaké sdělení. Nejinak je to i v tomto příběhu, který vypráví o desetileté gymnastce, které se stane nečekaný úraz a je upoutána na invalidní vozík. Příběh ze života, jako všechny snímky paní Plívové a i když jsou spíše určeny dětskému publiku, mají co říci i dospělým a tato kombinace funguje výborně. Možná občas rušilo pár postsynchronů u některých dětí, ale ne zase nic tak závažného. Krásné role ztvárnily Emília Vášáryová a Jiří Pecha jako babička a dědeček hlavní hrdinky Fanynky. Hudba Petra Hapky byla chvílemi pěkně dramatická a některé ženské chorály jakoby vypadly z dílny Zdeňka Lišky. A ejhle, v titulcích je uveden vedle Petra Hapky i Zdeněk Liška jako autor archívní hudby! Je vidět, jak Petr Hapka z jeho zkušeností čerpal a jakým byl jeho věrným žákem. Překrásné! Kamera Juraje Šajmoviče taky klasa. Celkově na mě film působil velmi příjemným, až melancholickým dojmem. Důstojná tečka za tvorbou Věry Plívové-Šimkové.