Rodinná sága Antonia, natočená v nizozemsko-belgicko-britské koprodukci je dílem scenáristky a režisérky Marleen Gorrisové. Z výhradně ženského hlediska líčí tvůrkyně životní příběh ženy, žijící na nizozemské vesnici a jejích blízkých. - Antonia v den své smrti vzpomíná na dobu po druhé světové válce, kdy se jako čtyřicetiletá vdova vrátila po dvaceti letech do rodné vesnice s dospívající dcerou Danielle. Nezávislá žena svým sebevědomým chováním část vesničanů
provokuje. Na její farmě se však časem vynoří početná komunita, složená jak z Antoniiných (výhradně ženských) potomků, tak z různých outsiderů, kteří díky ní nacházejí sebeúctu a lásku. Nadcházející smrt přijímá Antonia jako přirozenou součást naplněného života... - Sága objímá čtyřicetileté období a dotýká se pěti generací hrdinčiny rodiny: (od umírající Antoniiny matky Allegonde přes dceru Danielle, vnučku Thérése až po pravnučku Sarah). Marleen Gorrisová jež se sama
hlásí k pohádkové licenci, záměrně potlačuje konkrétní dobové události (výjimkou jsou např. ozvuky studentských rebelií v šedesátých letech či nápis na domě, jaké si reziduum z doby vítáni osvoboditelské armády) a zabývá se především vnitřním životem svých hrdinek. Neustále připomínaný tok času tvoři s proměnami ročních období i venkovských reálií rytmizující prvek vyprávění, avšak týká se též vnitřního vyzrávání postav a jejich osobní pouti životem. Vedle
hurnorného nadhledu autorka několikrát ozvláštňuje vyprávění fantaskními vizemi (ožívající sochy i zesnulá Allegonde v Danielliných představách). Snímek zaujrne i díky originálnímu nazírání nejdůležitějších událostí béžného lidského života: např. Antoniina srnrt není klasicky tragickým koncem života, ale naopak díky Danielle, Thérése a Sarah se stává jednou materiálem pro umělecké ztvárnění, pak tématem ke stroze fyzikální úvaze ("objem posledního vydechnutí") a nakonec projevem fascinujícího doteku neznámých sil ("oddělení duše od těla"). Z vyprávění však příliš vyčnívají navenek idealizovaná, ve skutečnosti však notně křečovitá feministická východiska. Typickým znakem ženské "nezávislosti" je zde odmítání sňatku; muži jsou zde zařazeni do několika degradujících poloh: asexuální partneři do diskusi (Křivoprsťák), primitivní násilníci (farmářův syn Pitte), v lepšírn připadě partneři do milenecké postele
(farmář Bas, Lettin syn Simon) či dodavatelé spermatu (motorkář). Signifikantním detailem je kráva, která uhájí svou důstojnost tím, že kopancem zabije farmáře Janneho, jenž ji zneužíval... - Film poskytl vynikající příležitost pro známou nizozemskou herečku Willeke van Amelrooyovou.
Autor/Zdroj: /Filmový přehled
