Návštěvníci II - V chodbách času

Nezávislé pokračování úspěšných Návštěvníků je snad ještě lepší než původní film. Ve filmu je snad dvakrát tolik gagů, větší prostor zaslouženě dostává primitivní sluha Jacquouille a jeho vzdálení příbuzní ze současnosti. Líbí se mi, jak si Frantíci umějí udělat legraci sami ze sebe, ze šlechtických potomků, kteří jsou i dnes všelijací. Nelze jim vzít jedno, o svá sídla se starají vzorně. Ve Francii jsem projel za svých dovolených i venkov a není vidět zchátralý zámeček nebo usedlost stará několik staletí. Zřejmě z nich nevznikly zemědělské sýpky, kasárna, STS a jiné vymoženosti moderní doby a zůstaly ve vlastnictví osvícených lidí.

Pokračování osudů rytíře Godefroye a jeho sluhy Jacquouillee začíná tam, kde předchozí příběh skončil. Opět se tedy dějství nese v trhlých taškařicích, komedianství, sitkomu a grotesky, byť už poněkud umírněnějším. A není divu. Navázat na takovou zběsilou jízdu není žádná prča. Zvláště když divák ví, co očekávat. Na kolena snímek ale sráží hlavně jeden závažný fakt a tím je výměna herečky pro postavu Frénégondy de Pouille alias Béatrice de Montmirail. Valérii Lemercier vystřídala Muriel Robin a marná sláva, není to už prostě ono. Muriel se sice snaží seč může, ale když je někdo spojen s určitou tváří, divák už takovou změnu většinou prostě nevezme. Věci se tedy opakují a byť se říká, že opakovaný vtip není vtipem, i zde mnohé situace pobaví.

Dvojka pokračovala tam, kde skončila jednotka. Ešte viac streštené, ukričané a dopletené. Ale ok, určite to má mnoho fanúšikov. I keď mňa to už tak nebralo, asi ako starnem, tak mi nepríde vtipné to, že čo najviac toho rozbijem. Zaujal hlavne "klasický" proces inkvizície, tento hon na čarodejnice je populárny stále. My mám pravdu

Skvělá komedie skvělé obsazení kde Jean Reno záři jeden z mala herců kteří se prosadily v USA a hraje opravdu skvěle a jak víno zraje těším se na další filmy