Muž a žena po dvaceti letech

„Nechtěl jsem se spokojit s nostalgií nebo pouhým pokračováním,“ řekl francouzský režisér Claude Lelouch o svém filmu Muž a žena po dvaceti letech (1986), „chtělo se mi také mluvit o kinematografii, o tom, co dělám, o tom věčném prolínání mého života a mých filmů." Přesto je jeho snímek především pokračováním slavného titulu Muž a žena, natočeného v roce 1966. Ten tehdy svou prostotou a sugestivností získal svému tvůrci Zlatou palmu v Cannes i sympatie diváků na celém světě. Pocitu nostalgie se nevyhnul ani režisér, a i pro nás zůstává právě ona jedním z atributů nového filmu, který ten předchozí nepředčil, i když jsou tu stejní herci, stejná hudba Francise Laie . . . Úryvky z dvacet let starého snímku v něm hrají roli našich vzpomínek i vzpomínek zestárlých, změněných hrdinů, kteří se rozešli, přestože závěr tehdy sugeroval opak. Nyní je ze skriptky Anne filmová producentka a z automobilového závodníka Jeana-Louise manažer závodů. A setkávají se znovu - a znovu se pokoušejí nalézt svou podobu lásky. Zatímco dříve to byla Anne, které bránila vzpomínka na zemřelého manžela, nyní je překážkou mladá přítelkyně Jeana-Louise, schopná svou žárlivost hnát až do krajnosti . . . Povolání hlavní hrdinky umožňuje Lelouchovi vzdát hold filmu a lidem, kteří ho dělají: je k tomu potřeba „hodně práce a pár zázraků". A také odvaha: když se Anne nepodaří udělat ze svého milostného příběhu muzikál, rozhodne se natočit s týmiž herci kriminální drama, originální verzi nevysvětleného zločinu - aby tak nakonec odhalila skutečnost a pomohla k dopadení viníka. Realita je látkou pro film a film ovlivňuje realitu. Peripetie milostného vztahu Anne a Jeana-Louise ani zde nejsou uzavřeny. Snad proto, že režisér se svými herci pomýšlejí na pokračování za dalších dvacet let? Autor/Zdroj: /Filmový přehled