Stopy na Sitne

Partyzánský příběh jakoby složený z různých epizodek či událostí, které se údajně skutečně stali a byli dány dohromady na základě vzpomínek členů partizánské skupiny Sitno. Únik ilegálního pracovníka z vlakové eskorty, ukrývání v šachtách, vznik partyzánské skupiny a odhodlaný boj s fašisty. Jako celek to funguje a tak snímek splňuje veškeré předpoklady žánru doby vzniku. Na tu dnešní dobu už je to bohužel místy hodně konverzační a tak pro mnohé už bohužel nudné. Za shlédnutí však snímek rozhodně stojí. Už právě kvůli tomu, že je to na základě skutečných událostí.

Některé příběhy byli trochu umělecky přibarvené, protože do šachet se nikdo neschovával. Jak říkal děda, který se toho na Sitně (Štiavnické Baně) aktivně účastnil celou válku, tak byli po lesích, protože do dolu nikdy nevleze, tam odtud není kudy utéct, tam nejsou okna. Za to po lesích je naháněli jak šílení a kladli miny, děda byl pyrotechnik. Nebylo to lehké a kdyby oni věděli, že babička ví, že děda není v německu na práci a občas za ní po nocích chodí, tak bych tu dnes nebyl. Byla to ošklivá doba a válka není dobrá věc.