Krátce po "znesvěcení"artušovské pověsti ve filmu Monty Python and the Houfy Grail (1974, Monty Python a sv. Grál; r. Terry' Giíliam, Terry Jones - TV) se proslulá britská komediální skupina vrhla s poťouchlou radostí na téma ještě více tabuizované a kontroverzní. Vinou finančnich problémů byl však snímek dokončen až v roce 1979. Biblická fraška o nedobrovolném "Mesiášovi", který je omylem již od narození považován za Spasitele (ačkoli pro takovou roli nemá sebemenší předpoklady) a který také ve třiatřiceti letech skončí na kříži, načrtává absurdně rozvernou a přidrzlou paralelu ke Kristovu životnímu osudu. Excentrická satira si však nedělá bezuzdnou legraci ze života skutečného Ježíše (ten se ve filmu objeví pouze v jediné scéně, v níž káže na hoře), ale ze života člověka, jenž se sice narodil ve stejný den v Betlémě, ale v nesprávné stáji, a jenž byl "paralelně" lapen do víru podobných událostí jako Kristus. Navzdory tomu snímek vyprovokoval bouřlivou reakci mnoha křesťanských i židovských náboženských spolků, které film obviňovaly z rouhačství a z kacířství.
Život Briana se však právě takovému náboženskému fanatismu a davové hysterii krutě vysmívá. Ještě jízlivěji se pošklebuje "radikálním" politickým ideologiím, schovávajícím se za prázdnými revolučními hesly a za směšným politikařením (Lidová fronta Judeje namísto opravdového boje proti okupantům jen schůzuje, hlasuje, přijímá rezoluce a nenávistně se vyhraňuje vůči "renegátům.). - Podobně jako ve snimku Monty Python a sv. Grál si tvůrci z legendy vypůjčují důvěrně známé situace a bláznivě je převracejí - někdy i několikrát - naruby:.. Ve srovnání s epizodickou strukturou "rytířské" parodie je ovšem Život Briana mnohem celistvějším a ukázněnějším snímkern. Nejde o "pouhé" celovečerní pásrno výstřednich skečů, přenášející na plátno prostořeký humor půlhodinových televizních show Létajícího cirkusu (s výjimkou úvodních titulků (dokonce autoři vynechávají i cynické kolážové žertíky Terryho Gilliama), nýbrž o kompaktní neodolatelně vygradovaný příběh. Montypythonská groteskní nadsázka, kumulující v divokém tempu jeden nepředvídatelný (a místy
skutečně dosti drsný a surový) gag za druhýrn, vyniká o to víc vzhledem k tomu, že dílko se zdánlivě tvářiíjako "seriozni" historický velkofilm, podobající se americkým technicolorovým náboženským eposům. Komici totiž natáčeli snímek s využitím řady statistů v honosných kostýmech ve velkolepých kulisách v Tunisu, které tu zůstaly po dokončení Zeffirelliho snímku Ježíš Nazaretský.
Veškerá patetická obřadnost je ovšem shozena různými karikujícímii narážkami ("bondovská" skladba při titulcích či rozverná, byť poněkud samoúčelná odbočka s mimozemským korábem, odkazující spoustou vizuálních efektů i vzletnou hudbou pravděpodobně na Hvězdné války) a stylizovaným přehráváním všech šesti Monty Pythonů. Každý z nich se objevuje na plátně v mnoha rolích (včetně ženských převleků). - Finální píseň Bright Side of Life, v níž ukřižovaný Eric Idle zpívá o tom, že je třeba se na život dívat vždy z lepší stránky, po premiéře filmu zlidověla a na některých anglických fotbalových stadionech se hrála na "útěchu" hostujícímu mužstvu po prohraném zápase…
Autor/Zdroj: /Filmový přehled
