Sahara

Humphrey Bogart jako zachmuřený, ostřílený velitel osmadvacetitunového tanku, který pojmenoval Lulu Belle. Nemilosrdná Sahara v době války v roce 1942, plná písku, žáru a větrných smrští. O válečném konfliktu a napětí ani nemluvě. Posádka Bogartova amerického tanku se snaží dostat zpátky k britské Osmé armádě, k níž je přidělena. Pustí se kvůli tomu napříč Libyjskou pouští. Cestou velitel Bogart posbírá pět Britů, kteří se opozdili za armádou, a jednoho Francouze, sudánského desátníka s italským zajatcem v závěsu a sestřeleného německého pilota. Tato pestrobarevná společnost s nejrůznějšími bratrovraženými spory a tím vzniklé napětí by vydaly na deset filmů. Tento Bogartův mistrovský kousek, adaptovaný z epizody sovětského filmu Hlídka v poušti měl později mnoho napodobitelů, ale jen málokterý byl tak úspěšný, břitký a drsný jako originál z roku 1943. V tomto nesourodém společenství jde především o hledání vody, o potřebu vody, hrozící nebezpečí smrtelné žízně. Když se muži dostanou ke studni ve staré pevnosti, zjistí, že voda téměř zmizela. Pak je průzkumné auto upozorní, že Němci mají také nedostatek pitné vody a že hledají stejnou studnu, která už je stejně po vyčerpání mnohonárodnostní společností, prázdná. Bogart a ostatní se rozhodnou, že se postupujícímu nepříteli postaví, ale jsou odsřelováni jeden po druhém, že z celé spojenecké jednotky zůstane pouze Bogie a jeden britský voják a oba už skoro nemají munici. Ale čeká je ještě neobyvklý a šťastný konec, protože Němci, umořeni svou nesnesitelnou žízní nemají vodu a prosí a odhazují zbraně. Scénář Jamese O´Hanlona je dobrým východiskem pro jadrnou režii Zoltána Kordy. Napětí narůstá a akce je rychlá a divoká. I když se tu neojevují vůbec žádné ženy a nikdo je nijak zvláště nepostrádá: všechny ty boje a umírání a žízeň a vyslýchání a přežívání jsou čistě mužská práce - a oni ji také perfektně dělají. zprac. / curil