Praha očima...

Povídkový snímek Praha očima.... byl v zárodku inspirován slavným francouzským filmem Paris vu par... (1964, Paříž očima...; r. Jean-Daniel Pollet, Jean Rouch, Jean Douchet, Éric Rohmer, Jean-Luc Godard, Claude Chabrol), jenž je dnes vnímán jako kultovní snímek francouzské nové vlny. Na rozdíl od něj však pražský snímek není programovou výpovědí stylově spřízněných autorů. Spíše naopak: původní zadání francouzského koproducenta Joëla Fargese - láska, mladí lidé a současná Praha - uchopil každý z oslovených tvůrců po svém, takže vznikla kaleidoskopická mozaika čtyř rozdílných pohledů i různých filmových rukopisů. Povídky Absolutní láska Michaely Pavlátové a Riziko francouzského režiséra (a jednoho z koproducentů) Artemia Benkiho jsou autorskými krátkými filmy, Vladimír Michálek (Karty jsou rozdaný...) a Martin Šulík (Obrázky z výletu) psali scénář spolu s dalšími scenáristy. Pavlátová a Michálek nahlížejí Prahu "zevnitř" - skrze intimní prožitky zástupně zvolených mladých Pražanů. Režiséři Benki a Šulík přinášejí naopak pohled "zvenčí" - pro jejich hrdiny představuje Praha neznámé bludiště se svébytnou atmosférou, jakousi životní zkoušku, jež ovlivňuje osudy protagonistů. Velký důraz je ve všech případech kladen na herecké výkony. - V úvodní povídce Vladimíra Michálka Karty jsou rozdaný... účinkují v rolích novinářů výhradně neherci, z nichž někteří skutečně tuto profesi vykonávali nebo vykonávají. Autorem scénáře k syrovému příběhu o koloběhu lásky, nenávisti, relativitě ocenění a pocitu beznaděje je režisérův přítel, spisovatel Jáchym Topol. Příběhem Absolutní láska debutuje v hrané tvorbě známá režisérka animovaných filmů Michaela Pavlátová. Téma povídky je podobné jako v jejích kreslených snímcích: obtížnost nalezení ideálního partnera. Hlavní postavy hrají Karel Roden a Theodora Remundová. Slovensko-české Obrázky z výletu jsou úsměvnou studií vztahu matky a dcery, které ztvárnily herečky Slovenského národního divadla Božidara Turzonovová a Diana Mórová. Protipól úvodního příběhu představuje povídka Riziko, jejím_ motivem je Praha jako labyrint konců či začátků a v níž hrají ústřední dvojici francouzští herci, nositelka Césara Laurence Côteová a Arnaud Giovaninetti. - Tři ze čtyř povídek snímal mladý kameraman Martin Štrba. S Artemiem Benkim pracoval zkušený Igor Luther. Snímek byl uveden na MFF v Rotterdamu, ale pro českou distribuci byl ještě upravován: změnilo se pořadí povídek a byla vyňata epizoda Víkend v Praze, kterou natočil Petr Václav. Autor/Zdroj: /Filmový přehled "Jde v podstatě o uměle vytvořenou věc, nejde o potřebu lidí dostat dohromady nějaké společné téma," řekl Vladimír Michálek o neobvyklém povídkovém filmu, na němž se sešli čtyři mladí režiséři (Čech, Češka, Slovák a Francouz), aby každý po svém vyprávěli příběh na téma "Láska v současné Praze". K čemuž Michálek s opatrností v hlase dodal: "A v tom je to možná zajímavý." Bohužel, není. Láska právě z jeho povídky totiž jaksi vypadla úplně a kulisa Prahy je pro většinu povídek velmi zástupná, protože tři ze čtyř vyprávěných příběhů by se takhle mohly odehrát prakticky kdekoliv na světě. Ve svém výsledku tak vedle sebe stojí čtyři samostatné povídky, které nespojuje vůbec nic, jen producentova vůle promítnout je divákům najednou. Povídka Karty jsou rozdaný... (ci 40 %) čerstvého držitele Českého lva Vladimíra Michálka vypráví o hyperaktivitě novináře středního věku, která ho dovedla k ubíjejícímu stereotypu a pocitu, že ten opravdový život, který by chtěl žít, jde (zřejmě) někde mimo něj. Michálkova snaha o černý humor a zřetelnou nadsázku ztroskotává na herecké nemohoucnosti vybraných naturščiků a poněkud bezbřehém sledu nadávání, chlastání, souložení a fetování. Sice nelze než s povděkem kvitovat Michálkovu snahu filmově nevykrádat sám sebe a každý svůj film točit jinak (Amerika, Zapomenuté světlo, Je třeba zabít Sekala), nicméně tato poloha nervní a postmoderně stylizované výpovědi s větráky a blikajícími zářivkami mu zjevně ani trochu nesedí. Absolutní láska (ci 60 %), hraný debut Michaely Pavlátové, přední české animátorky, jejíž snímek Řeči, řeči, řeči byl roku 1993 dokonce nominován na Oscara, rozšiřuje sérii jejích úvah na téma "ona a on", tentokrát s podtitulem "a jejich představa o ideálním partnerovi". Přestože pointa příběhu je od začátku víc než zjevná, herecké výkony Karla Rodena a debutující Theodory Remundové, tolik připomínající maminku Ivu Janžurovou, činí z Absolutní lásky spolu s roztomilým epizodním výstupem dvojice Chýlková + Kraus příjemnou a relativně čistou záležitost. Vrcholem filmu jsou Obrázky z výletu (ci 80 %) Martina Šulíka, uvolněná anekdota o tom, co všechno s sebou přináší návštěva starostlivé maminky ze Slovenska u svobodomyslné dcery, žijící v Praze. Povídka je z celého filmu scenáristicky i režijně nejpropracovanější: Na malém prostoru dokáže nejen patřičně rozehrát charaktery všech postav, ale hlavním figurám dokonce umožňuje i určitý vývoj. Vtipný a šmrncovní příběh je velmi dobře zasazen do pražských a hlavně česko-slovenských reálií, takže i přes výrazné groteskní rysy neztrácí narozdíl od ostatních povídek svou pravděpodobnost a uvěřitelnost. V neposlední řadě se Obrázky z výletu pyšní velmi dobrými hereckými výkony - Diana Morová je výborná, Božidara Turzonovová skvělá. Držet krok s nimi nedokáže pouze tradičně tuhý Luboš Svoboda. Závěrečné Riziko (ci 40 %) je dílem duše celého projektu, francouzského novináře, fotografa a filmaře Artemia Benkiho. Jeho tak trochu impresivní a tak trochu civilisticky pojatá povídka o relativitě citů a pocitů mladých lidí naznačuje toliko směr a způsob, kterým se chtěl Benki ubírat, ale jakým se díky vlastní nezkušenosti a možná i nemohoucnosti nakonec, bohužel, neubíral. Vytříbená kamera Igora Luthera (Plechový bubínek, Postel), pohrávající si se zrcadly, odlesky, odrazy a architektonickými kontrasty, pro něho zůstala jen formální a nepříliš účinnou berličkou. Zásadní chybou celého projektu je nedostatek touhy a vnitřního přesvědčení dané příběhy skutečně natočit. Filmovat jenom proto, že mi někdo dává tu možnost, není zrovna nejšťastnější. Z ambiciózního a zajímavého projektu se tím pádem klubou docela obyčejní, byť lehounce nadprůměrní Bakaláři. Autor/Zdroj: Sedláček Jaroslav/Cinema