Podivuhodný pan Barnabášek

V dramaturgii pro dospělé televize v poslední době překvapila zvlášť bohatým počtem vlastních původních her. Pro mládež a děti — tak jako v divadlech — je situace podstatně chudší. Proto jsme uvítali poslední novinku dětem — O PODIVUHODNÉM PANU BARNABÁŠKOVI H. Philippové a M. Nápravníka. Text sám o sobě nebyl pro děti zvlášť poutavý, obsahově bohatý a dějově vzrušující. Tím pozoruhodnější byl výsledek práce televizního kolektivu, který pěknými nápady, vtipem jednotlivých scén a pohyblivými loutkami dokázal vyplnit chudičký příběh. Kombinací herců živých se znamenitě vedenými loutkami, prostavěného prostoru reálného světa dospělých a světlem, triky kouzelného světa pohádky, výbornými hlasovými výkony Karla Högra a Miloše Kopeckého, kteří provázeli výtvarně vtipné loutky, se podařilo mimořádně umělecky pěkné, poetické a humorné dílko. Pozoruhodná také byla práce režiséra s představitelem hlavní postavičky — chlapce Marka. Ve většině děje stál před kamerou bez zakolísání, s naprostou přirozeností a dětským půvabem zcela sám, bez kontaktu s živými herci, odkázán jen na sebe a svou paměť. Spoluhráči mu byly jen loutky. Umělecké výsledky pečlivého nastudování režiséra Ludvíka Ráži za výtvarné spolupráce Luďka Škuty a Jana Brychty, loutkářské skupiny Čs. televize a skladatele džezově rytmického hudebního doprovodu Ladislava Simona, jsou cenné a v mnohém podnětné i pro realizaci inscenací večerních. Vysílání pro děti, skromná Popelka, — pod domácí střechou i na pozornost kritiky, — znovu dokazuje, že k vytvoření uměleckého pořadu není vždycky podmínkou jedinou a rozhodující umělecký text a maximální hmotné prostředky. STRÁNSKÁ, Alena. Televize: O podivuhodném panu Barnabáškovi. Divadelní noviny. 1960 – 1961, roč. 4, č. 18 – 19, s. 11.