Na pochode sa vždy nespieva

Nová vlna šedesátých let už byla za dveřmi, ale přesně na přelomu z let padesátých ještě budovatelský vliv byl po tvůrčí stránce znát. Tento slovenský film má však ve vínku jedno prvenství a tím je použitý širokoúhlý formát obrazu. Námětově tedy stále nic nového. tentokrát však nejde jen o typický dělnický aspekt v daném slova smyslu. Tvůrci do toho všeho zakomponovali také složku psychologickou. A nedá se říct, že by to onomu ´výrobnímu´ konceptu uškodilo. Spíše naopak. Osobní tragédie v rodině jednoho dělníka dosti právě psychicky pošramotí a těžko se s tím vyrovnává. Ale ještě je tu pracovní kolektiv. Moralizační aspekt je tedy dán. Byť se musí plnit plán, i ta lidskost by měla mít své přednosti. Nelze tedy nechat trápícího se kamaráda bez povšimnutí. Snímek je tedy takový jaký je. Plný pracovní morálky, dělnické ušlechtilosti a vzoru. Ale s tou politikou se tu nijak moc nepřehání a spíše si jí v dnešní době málokdo všimne. Příběh o lidskosti odehrávající se na stavbě. A nakonec, proč ne.