Polnočná omša

Chvílemi jsem měl pocit, jako kdyby těm divadelním hercům někdo řekl, že před kamerou nemusejí tolik řvát jako na jevišti, takže oni chvilkama mluvili tak, že jim nebylo skoro rozumět. Nebo to byla špatně ozvučená kopie. Nebo už prd slyšim, ale to sem nepatří. Nějak moc nemusím tyhle slovenské drsné filmy, kdy sníh a kontrast vánoce - válka jen dokreslují atmosféru, ale strhující herecké výkony (zvláště dobře se koukalo na u nás prakticky neznámou Margit Bara) mi přeci jen něco přinesly. Se zvláštní směsicí emocí a komična na mě zapůsobila scéna německy jímavě předneseného Stille Nacht a vzápětí slovensky nasraně do klavíru odbřinkaného Nesem vám noviny, to vše se zřetelnými výrazy ve tvářích, co si o tom kdo myslí. Dost dobrý!

Rodina ukrývá na půdě zraněného syna, ale aby zachránili rodinu, syna obětují a ten darebák Hannjo Hasse ten ty svý nácky hraje tak odporně dobře, že když promluví, tak jde mráz po zádech. A ještě dodám, že film má krásnou hudbu...

Dramatický príbeh rodiny Kubišových, ktorej členovia pokiaľ už priamo nespolupracujú s Nemcami, túžia aspoň prežiť vojnu v bezpečí. Vážnym ohrozením sa pre nich stáva návrat zraneného syna Juraja, ktorý bojuje s partizánmi.

Musím se shodnout s hodnocením Argensona ohledně zvukové složky. Film jsem si nahraný z televize navíc pustila v nočních hodinách a po strašně hlasité scéně se střílením jsem pořád musela buď zvuk tlumit nebo dávat nahlas, abych vůbec něco slyšela. Zvukař by se za tento film měl stydět! Mě zaujala scéna na gestapácké stanici, kde vlastní rodina odepsala syna, velmi mi to připomínalo Sophiinu volbu. Jinak je tento film další z řady těch, kde se filmovými prostředky vyjádřilo více než všemožnými "bouchacími" efekty.