Smutný půvab

Marně přemýšlím, co chtěl Jiří Hanibal (jinak zdatný režisér filmů pro mládež) divákovi svým krátkometrážním snímkem sdělit. Film postrádá humor, celý děj je o ničem, a jestli má být pointou příběhu otevřená lahvička odlakovače na nehty (příp. acetonu), to snad režisér nemyslel vážně. Ale od scénáristky Hermíny Frankové lze možno čekat vše. Vykreslení jednotlivých postav je velice povrchní, dvě mladé holky (sluší to oběma, všechna čest) spolu v chemické laboratoři, které mají opravdu jiné zájmy než nějakou práci. Už jenom nástup Dáši do zaměstnání s dialogem: "Přijdeš pozdě do práce" - "Napoprvé to snad nevadí", svědčí něco o pracovní morálce v socialismu, jak se později i ukáže v ději. Co si nalhávat, dříve narození mají své zkušenosti, jak se makalo - nemakalo. Řemeslníka z OPBH jste nejlépe sehnali dopoledne v hospodě. Kotrbové to sluší, Evelyně ještě více (nejvíce obsazované herečka do rolí milenek a atraktivních žen - oprávněně). Kde se tam vzal tenkrát mladý brněnský fešák Jaroslav Kuneš, jehož jsem viděl rád, asi napojení režiséra Hanibala na Filmové studio Gottwaldov a JM kraj.