Zvony pre bosých

Dost drsný a dost dobrý. Takhle si asi představuju, že ve druhé světové válce se událo hodně podobných příběhů, při kterých zahynulo mnoho nevinných lidí. Šetnáctiletí kluci v německých uniformách zblbnutí Goebelsovou propagandou ale dokázali páchat pěkná zvěrstva. A Rudé grady po válce to samé, tak se vyberte.

Film vidím poprvé a těžko se mi komentuje, dabing Lukavského i polské herečky mě nějak nesedí, příběh je dobrý ale režisérsky nezvládnutý. Pochválit lze vybraná hudba na 100%. Příště se k filmu jistě vracet nebudu, je to na jedno skouknutí...

Slováci válečné filmy uměli točit! Čerpali hodně z vlastních zkušeností a v jejich filmech je to dokonale cítit. Zvony pre bosých jsou místy až komorním snímkem, odehrávajícím se v poslední zimě druhé světové války vysoko v zasněžených horách. Tragický příběh dvou partyzánů, mladého Němce a jedné ženy poukazuje na totální nesmyslnost války a zdůrazňuje lidskou nevraživost na obou stranách. Což se patrně znelíbilo komančské svoloči a ta ho v roce 1969 odklidila do trezoru. Zřejmě jim vadila i scéna, ve které partyzán v chatě souloží s ženou, válka neválka. Každopádně příběh je silný, přírodní scenérie nasnímané kamerou Vincenta Rosince působivé a herecké výkony přesvědčivé. Zdeněk Liška se zase hudebně vycajchnoval a předvedl tentokrát barokní symfonickou orchestraci, která filmu vštěpuje naléhavou dramatickou očistu.