Eden a potom...

Francouzského režiséra a spisovatele Alaina Robbe-Grilleta známe především jako spoluscenáristu filmu Alaina Resnaise Loni v Marienbadu. Po snímku Muž, ktorý luže (1968) je film Eden a potom . . . (1970) druhou Robbe-Grilletovou spoluprací se slovenskou Kolihou; jeho film však nemá s naší realitou mnoho společného, přestože je ve scénáři situován do kteréhosi středoevropského městečka. Autor zůstává i ve svých filmech věrný postupům „nového románu", odmítá především klasický příběh a postavy s jejich kauzalitou a psychologií. Eden a potom . . . se odehrává na rozhraní snu a skutečnosti. Barvotisková, značně nepřehledná detek-tivní historka o ukradeném obrazu je jen součástí přediva efektních spekulací na téma vznikání vyprávění. - V kavárně Eden se schází skupina universitních studen-tů, aby se zde oddávala improvizovaným výstupům. Ty vycházejí z „pokleslé" literatury a pod ironickou slupkou skrývají jejich romantické sny na téma násilí a vášně. S příchodem exotického cizince Duchemina (možná jen představa dívky Violety) se začíná rozvíjet exotické dobrodružství. V něm se dívka při pátrání po svém ukradeném obrazu dostává na tuniský ostrov Džerba. Zde se setkává se svými přáteli, Ducheminem i kavárenským číšníkem Francem, jimž však přisoudí role lupičů, postupně hynoucích ve snaze obraz získat. - Nejasné improvizace z Edenu nabývají větší srozumitelnosti v logičtějším snovém příběhu, takže některé scény i postavy existují ve dvou variantách, přičemž ta jasnější je méně věrohodná. - Robbe-Grilletova poetika pohrávání si s konvencemi vyprávění se může jevit dnes jako prázdná a chladná a film Eden a potom . . . jako neplodný experiment, zajíma-vý pro nás obsazením některých slovenských herců a dokumentující dobu svého vzniku. Autor/Zdroj: /Filmový přehled