Kat nepočká

Ač se toto pozoruhodné dílo většinou uvádí jako inscenace má všechny parametry televizního filmu včetně exteriérů a stopáže. Že jde o volné zpracování skutečného životního osudu herečky Anny Letenské je všeobecně známo (oproti filmu ale nikdy nebyla hvězdou ale "jen" dobrou herečkou vedlejších rolí). Pan režisér Filip proslul tím, že z herců dokáže dostat snad 110% jejich potenciálu a tak je tomu i zde. Jiřina Bohdalová byla v této době na vrcholu ani ne tak slávy ale svých hereckých kvalit a tak je tenhle televizní film (inscenace) opravdu strhující a svým způsobem neopakovatelnou podívanou. Jen škoda že se paní Bohdalová z mimořádné herecké osobnosti dostala až tam kde je dnes.

Příběh inspirovaný skutečným osudem herečky Anny Letenské, která byla popravena za heydrichiády. Chápu, že spousta lidí je dnes znechucena účinkováním Bohdalové v pokleslých scénkách TV Nova, ale třeba tohle je brilantní ukázkou toho, že je Paní Herečka. V televizi se to dá odchytit sem tam na ČT2 při státních svátcích.

Tak především mne zaujal příběh samotný, protože zatčení skutečné herečky Anny Letenské ve skutečném životě má dvě podání. Podle jednoho byla zatčena hned po dokončení filmu „Přijdu hned“ a podle druhého, vyprávění samotného režiséra, byla zatčena po scéně natáčení filmu „Valentin Dobrotivý“. Zde jsme se však pravdu nedozvěděli. Ale to není důležité. Za druhé zaujal mladý pan Kaiser jako pikolík. Skoro jsem jej nepoznal. Celkově má pro mne film pomalé tempo, ale přesto čtyřicet dávám. A ještě dvacet za hororové vize hlavní hrdinky.

Tady jsem se mohla přesvědčit, že Ucho v případě Jiřiny Bohdalové nebylo výjimkou a že když má co hrát, tak hrát opravdu dokáže na velmi dobré úrovni. To, že se později nasměrovala, tak kam se nasměrovala je věc jiná. „Hopsanda za milion“ přejde zajímavým přerodem, kdy z vyděšené subrety, která se skoro omylem nachomýtla k ilegální činnosti dojde k poznání, že zlo musí být potíráno ihned a co nejvíce. Závěrečná scéna, odehrávající se v jejím bytě, kdy obdrží pár facek od tehdejšího manžela, je z celého filmu nejdrsnější. Pak je taky zajímavé sledovat okolní mínění, kdy si každý ze sboristů a pracovníků filmového štábu „udělá“ svůj názor na dotyčnou, aniž by věděli. Ale tak to už je klasika. Škoda jen, že se tento snímek více nereprízuje.