Medená veža

Tento film je často reprýzován na Slovensku a patří do zlaté pokladnice slovenského filmu. Tři kamarádi žijící v Tatrách, lezou po horách a občas si zapašují z Polska nějaký potřebný tovar. Vše plyne v pohodě, četníci je nemohou chytit při činu, až se trochu vztahy tří chlapů naruší, když do jejich života zasáhne krásná žena, která si i jednoho vezme za muže. Ale Pirin je tak podezřívavý a žárlivý a Sašce umí udělat ze života peklo, podezřívá jí, že se mu tahá s doktorem. Saška jednoho dne umírá na skále a chlapi jdou do vězení. Pozdě je bycha honit, velice pozdě si Pirin uvědomí, jakou udělal hloupost, že ženě nevěřil, přitom ona jej milovala až za hrob. Nemůže se s osudem srovnat, a za hloupost se platí, napíše dopis na rozloučenou a jde se zabít. Herecký koncert Štefana Kvietika, Emilie Vašáryové, Ivana Rajniaka a Ivana Mistrika....

Krásné záběry z hor. Ovšem příběh sám je stupidní jak směna v parlamentu. Ten scénář nemohlo vytáhnout k výšinám ani skvělá herecká čtveřice. A je to škoda. 20160403 8130/8147 */2 s.u.

Na Slovensku si tohoto snímku dosti cení. Je to takový typický film, který něco řekne o Slovensku. Našel bych tu kombinaci žánrů. Poetiku - nádherné prostředí Vysokých Tater, kde se příběh odehrává. Při vhodné kombinaci s hudbou vzniká i romantika. Poznáme tu však i drama a tragédii. Tři kamarádi se spolu starají o takový malý hostineček kdesi vysoko v kopcích. Vždy s úderem jara začínají a spřicházejícím podzimem odcházejí. Většinou jsou tam na samotě o samotě. Občas sem zabrouzdá nějaký ten turista či řádová sestra. Jednoho dne si jeden z nich s sebou přivede manželku, krásnou Sašku. To už je pak otázka času, kdy se objeví žárlivost, nedůvěra a malér je na světě. Aby toho nebylo málo, druhý z kamarádů se také živí jako pašerák. Financům na česko-polské hranici však nelze unikat věčně. Film se rozjídí romanticky a humorně a mění se v cela jiný žánr. Už kvůli prostředí a atmosféře si snímek zaslouží vysokou známku.

Nestárnoucí snímek o třech kamarádech poklidně žijících v malé horské chatě na hřebenu Vysokých Tater, na který může být slovenská kinematografie náležitě hrdá. Není dalšího filmu, který by tak okouzlil nejen vcelku skromným příběhem mající ve své jádru určitý dobrodružně-romantický motiv v souladu s horami, které jsou navíc zvýrazněny nádhernými scenériemi, navíc nápaditě zachycené širokoúhlou kamerou. Námět s klasickou ryze lidskou šablonou, ve které poklidný život kamarádů rozbourá příchod ženy, svým způsobem může být předvídatelný, ale to na věci nic nemění. Kriminální motiv na konci už je jen coby doplněk, který by tam být ani nemusel, ale na druhou stranu, proč ne. Do daného prostředí se to hodí. Snímek natočený na počátku sedmdesátých let, ale jakoby byl včera. Tak je nestárnoucí a dějově stále aktuální. Jaký jiný film se tímto může pyšnit. Režisérovi Martinu Hollýmu ml. se tímto povedl filmový majstrštyk, na který mohou být Slováci náležitě hrdí.